Seat Leon Sportstourer - tělem sportovec, srdcem flegmatik
Dnes se podíváme na jedno auto, které to má českém trhu velmi těžké. Leon Sportstourer, koncernový sourozenec milované Octavie Combi a celoevropsky populárního Golfu Variant. Sdílí spolu techniku, elektroniku, podvozkovou platformu, ale Leon má své temperamentní křivky jak uvnitř, tak zvenku. Na test se španělský lev dostavil v krásné červené barvě ve sportovní výbavě FR se sníženým sportovním podvozkem na 18 palcových kolech. Díky španělským liniím tak působí poněkud méně sterilně než zmíněný Golf nebo Octavie, ale bude to stačit?
Máme před sebou 4642 mm dlouhé kombi elegantních tvarů v nejvyšší výbavě, kterou výrobce tradičně označuje písmenky FR. Vůz je v nabídce s 11 různými motorizacemi, my měli na test benzínový čtyřválec 1.5 TSI s 96 kW a 200 Nm ve velkém rozsahu 1400 až 4000 otáček. Jde o slabší variantu tohoto motoru a nutno říct, že ty papírové hodnoty z této kubatury nijak zvlášť neoslní. Stejných 200 Nm ze sebe totiž ždímá i tříválcový litrový motor například v Aroně. Byť zrovna u Leonu je ten litrový motor (asi ne náhodou) naladěný jen na 175 Nm. Ale v nabídce je řada jiných jednotek včetně skvělého 140 kW 2.0 TSI, takže si vybere každý. Jen pro úplnost doplním, že tahle slabší 1.5 TSI uděluje Leonu papírových 9,7 vteřiny z nuly na stovku a 5,7 litru na sto km dle WLTP. Když jsme u těch čísel, v kufru je 620 litrů, ale to není nic, co byste nečekali.
Obhlídka interiéru prozradí kombinaci koncernových součástek s originální grafikou displejů, která je příjemně jednoduchá a známe ji i z Arony. Originální je také hlavice řadicí páky i tvarování přístrojové desky. Stupeň výbavy FR zahrnuje sportovní sedadla čalouněná sportovní tkaninou a specifický volant. Nepřekvapí, že všechno je krásně na svém místě, všechny ovládací síly i pocit z tlačítek jsou parádní. Ani to, že se v autě úplně parádně sedí. Překvapí však to, že nová platforma MQB má stále ještě drobné mušky, a tak pro změnu nepřekvapí, že ovládání klimatizace je stále poněkud hůře přístupné. Naštěstí je grafické rozhraní v Leonu příjemně jednoduché, přehledné a rychlé. Žádné kudrlinky ani animace, jen elegantní kombinace barev. Tak to má být. Uvnitř je všude spousta místa, vzadu snad až zbytečně moc, ale to byste také asi čekali.
Tak vyrazíme. Tlačítkem probouzíme agregát 1.5 TSI. Ten je známý svou nízkou spotřebou, kultivovaností, schopností odpojení dvou válců a bohužel i trochu mdlým projevem. Na krásně krátké kulise řazení zařadím jedničku a napoprvé se bez problémů plynule rozjedu. Motor není prakticky slyšet. Vymotám se z města a poprvé mu chci trochu naložit. Poslouchám rádce řazení, a tak se motor povaluje těsně pod dvěma tisíci otáčkami. Šlapu na pedál plynu a ono se nic neděje. Ale jakože vůbec nic. Chvilku trvá než ručička otáčkoměru přeleze “údolí smrti” před zátahem turbodmychadla, který se projeví až nad 2 tisíci otáčkami. Až se mi nechce věřit tomu, že těch 200 Nm má být papírově dostupných od 1400 otáček. Nad dva tisíce otáček už motor sice začne zrychlovat, ale díky skvělému odhlučnění a poměrně dlouhým převodům nemám pocit nějakého velkého zrychlení. Ale pohledem na ručičku rychloměru se přesvědčím o opaku. Auto docela zrychluje. A uvnitř je stále ticho. To “rozpojení” řidiče od pohonné jednotky v této míře je něco, co zažíváme málokdy. Obyčejně motor vždy nějak reaguje. Buď vrčí nebo duní nebo vibruje. Nebo všechno najednou. Zkrátka řidič uchem pozná, v jakém rozpoložení motor zrovna je. Tady ne. Je to velmi příjemné, pokud chcete, aby ticho vládlo interiérem vašeho vozu, ale zároveň je dost těžké se s motorem nějak sžít. Poslouchat rádce řazení prakticky nejde. Proto bych snad doporučil kombinovat tento motor s automatickou převodovkou DSG. Za prvé nemusíte řešit, jestli je motor vytočený, nebo podtočený, nemusíte řešit řazení, ale hlavně máte automaticky pomoc od elektromotoru na to překlenutí toho hluchého momentu před nástupem turba. Tento pohon jsme měli třeba v Golfu Variant a mohu jej jen doporučit.
Výbava FR zahrnuje snížený sportovní podvozek, progresivní převod řízení a připlatit si můžete i za ta 18 palcová kola. Podobně jako u Octavie Combi, ten sportovní podvozek autu velmi sluší. Menší mezera mezi koly a blatníky opticky těm velkým bočním plochám prospěla. Jen bohužel tohle sportovní vzezření dost kontrastuje s tím, co je pod kapotou. Máte nejlepší předpoklady pro to si jízdu užít díky podvozku, ale pod kapotou takového tichošlápka s mdlým projevem, že nějaké divočení nepřichází moc na mysl. Dá se jet svižně, široká kola se drží podkladu jako přibitá a tak budete žehrat spíše na nedostatek výkonu než přilnavosti nebo zadní vlečenou nápravu. Sportovní podvozek zvládá nástrahy českých silnic velmi dobře a jízdní komfort nijak moc neutrpěl, přesto bych volil kola o palec menší, takhle už mají přece jen moc málo gumy. I tak je ve všech režimech je Leon skvělým autem. Při ustálené jízdě po dálnici nebo mimo ni je krásně stabilní, tichý a to, že je motor málo slyšet, je najednou velké plus.
Při pohledu na dojezd, respektive na spotřebované palivo motor ukáže, že ta jeho mdlost má i pozitivní stránku. S Leonem lze jezdit úplně s přehledem do 6 litrů, mimo obec klidně do 5 litrů na sto km. A to jsou výborné hodnoty, ze kterých pan Putin mít radost nebude. Vy ale ano. Celkově jsme test zakončili s 5,6 litry s tím, že 2/3 cest vedly po dálnici.
Leon Sportstourer je, podobně jako jeho sourozenci, velmi dobré auto. Jak jsem psal na začátku, na českém trhu to bude mít velmi těžké, protože stejnou techniku lze mít, byť v konzervativnějším obalu, v domácí Škodě. Jen z toho motoru jsem i na konci testu trochu rozpačitý. Fascinuje mne spotřebou, tichostí a kultivovaností, ale díky tomu, jak moc je od něj řidič izolován, je těžké se s ním nějak víc kamarádit. Pro klidnou jízdu je to určitě plus, ale pro zážitky, jaké možná čekáte od výbavy FR, to není to pravé - na to je potřeba sáhnout po plnotučné Cupře.