Citroen C4 je taková královna koloběžka nižší střední třídy. Trochu zvýšená, ale SUV to není. Trochu oplastovaná, ale čtyřkolku nemá. Trochu terénní, ale do terénu není. Tvar kupé, ale dvoje dveře nemá. Nový crossover od Citroenu slibuje hlavně to, co výrobce u svých aut tak dobře umí - oddělit řidiče od dění kolem. Ve spojení s tichým benzínovým motorem a automatickou převodovkou pro to má navíc i nejlepší možné předpoklady. 

Stojí před námi 4360 mm dlouhý vůz extravagantních tvarů, který kombinuje robustnost SUV karoserií s boubelatým designovým jazykem značky. Zaujme složitě poskládaná světelná technika, která navazuje na inovovaný model C3 a lehce tak posunuje jednotící design vozů značky trochu jiným směrem než C3 Aircross nebo C5 Aircross.

Po tom osobitém exteriéru překvapí možná až konzervativní design interiéru. Najdeme tu volant klasické velikosti a přístrojovou desku bez nějakých velkých “odvazů”. Jediným výstřelkem je unikátní držák na tablet včetně „tajného šuplíku“, kam jej lze schovat. Nevím jak dalece tohle funguje s bezpečností provozu - jak z pohledu (ne)sledování té obrazovky za jízdy, tak s uvolněním airbagu v případě nehody. Každopádně potěší spousta odkládacích přihrádek, ale i dobře vyřešené držáky na nápoje, které mají roletku, kterou se dají zakrýt pro uhlazenější vzhled. Velmi pohodlná gaučová sedadla, která v této výbavě vyvedená v kožence. Tomuto materiálu bych se asi vyhnul, protože taková sedadla bez odvětrávání nejsou v teplých dnech moc příjemná. 

Během prvních pár minut je jasné, že Citroen si nářky zákazníků vzal k srdci a se všemi tradičními neduhy se popral tak, že už se C4 dotahuje na ty nejlepší z nejlepších. Mám na mysli především ovládání klimatizace - to je po řadě let opět vyčleněno mimo displej a ovládá se třemi kruhovými ovladači. Podobným těm, jaké koncern VW zcela přestal používat, aby za to teď sklízel kritiku. To je automobilová evoluce. Dotykové už není ani ovládání výhřevu sedadel. Úloha infotainmentu se tak omezila na muziku a navigaci, a tak její horší prostředí až tak nevadí. Tlačítko s domečkem sice nezobrazí základní obrazovku, ale menu, takže někdy se mezi kontexty přeskakuje přes více dotyků, než by bylo nutné. Ale dá se s tím žít. 

Druhý neduh je ve formě složitých a dlouho trvajících animací přístrojového štítu - ten je také pryč! Zobrazení je ted srozumitelnější a hlavně bez cingrlátek a animací - grafika je jednodušší a třeba přepínání režimů je okamžité. Tak to má být. Okolí displeje je příjemně podsvíceno a tím vytváří hodnotnější a plastičtější dojem. Zobrazované informace jsou jasné a není nic moc najednou. Head-up displej promítaný na sklíčko mne, podobně jako minulý týden u Focusu, trochu rušil. V kombinaci s lehce viditelnými drátky výhřevu předního skla mi nepřinesl žádný užitek a prakticky jsem jej nepoužil. Třetí pozitivní změna je přesun ovládání tempomatu ze skryté páčky na tlačítka volantu. Jedním tlačítkem lze převzít rychlostní omezení z přečtené značky a tak jsem ani neměl u C4 potřebu nějak úzkostlivě sledovat rychlost. 

Po nastartování velmi známého motoru 1.2 PureTech (naladěného na 150 koní) ve spojení s velmi povedenou osmistupňovou převodovkou EAT8 se už odehrává přesně to, co od Citroenu čekáte. Extrémně lehké řízení, u kterého není vůbec cítit spojení s koly, extrémně měkké nastavení per a tlumičů, které krásně filtrují drobné nerovnosti. A to přestože je auto na 18 palcových pneumatikach, byť s profilovým číslem 60. Nepřekvapí pak ani to, že na sérií větších nerovnosti už tlumiče nestíhají rozkmitaná kola brzdit a C4 trochu znervozní. To snad nemůže být větší rozdíl od minulý týden testovaného Focusu ST line. Měkké jízdní vlastnosti ale také umí snížit užitečnou hmotnost - pohled do technické specifikace to potvrdí. C4 uveze jen 384 kg - to může pro někoho být opravdu málo.

Umím si představit, že při testovací jízdě se zákazníkem kolem autosalonu umí Citroen opravdu udělat dojem. Především ve městě, na spárách, na zvlnění kolem kanálů na lehkých výtlucích nebo dlažebních kostkách nelze než smeknout. Přejezd tramvajových kolejí nebo propadlých kanálů už umí kola odrazit od země více a auto trochu poskočí a ozve se zvukem do interiéru, ale pořád je to nadprůměrně komfortní podvozek. Ty zvuky jsou navíc zvýrazněny jinak velmi tichým interiérem. I na dálnici se C4 jen tak lehce pohupuje a potvrzuje, že pokud pohodlí je to, co hledáte, jste tady dobře. Motor v tu chvíli točí 2100 otáček, není vůbec slyšet a C4 je velmi příjemným společníkem. Různý povrch silnice se dovnitř projevuje jen velmi málo a od karoserie je příjemné ticho. Do toho hraje muzika z osmi reproduktorů a adaptivní tempomat jemně dobržďuje auta jedoucí před námi. Na konci dálnice pak svítí na palubním počítači 6,5 litru, stejná hodnota jaká svítila u na dlouhodobém počítadle po 2 tisících kilometrech. Co chtít víc?

Když skončí dálnice a přijdou oblíbené okresky, tak se opět potvrdí, že na těch našich českých 50 odstínů šedi ve formě jedné záplaty za druhou je ten podvozek parádní a umožňuje jet o něco rychleji. I ticho v kabině tomu pomáhá. Pak ale přijde pár prudších zatáček, na které měkký podvozek tak nějak není připraven. Auto se nakloní, začne zpomalovat a velmi odlehčené vnitřní kolo zamezí jakémukoliv zrychlování, dokud se všechno neuklidní. Takže tam, kde se v půlce zatáčky běžně “naložíte” na plyn, tady ne. Ale to se bavíme o rychlosti, kterou se s C4 normálně nejezdí. A nakonec ani velmi lehké řízení nějakému dovádění nepomáhá, i když pneumatiky té přilnavosti mají dost. Prakticky jsem nevyužil ani přepínání jízdních režimů, ani pádla pod volantem, ani manuální řazení převodovky. Pro tohle auto se to nějak nehodí. Pokud je pohodová jízda vaší krevní skupinou, jste dobře. Takové to plutí krajinou, to mu jde nejlépe. 

Ve městě poteší rychlými reakcemi osmistupňová převodovka, která ale neřadí zbrkle a umí využít síly motoru v nižších otáčkách. A při zrychlování na stovku se blýskne už za 8,5 vteřiny. Podle výrobce má mít motor spotřebu 6,1 litru (WLTP). Tato hodnota je v pohodě dosažitelná. Není problém dosáhnout spotřeb kolem 5 litrů mimo město. Na 220 km trase s polovičním podílem dálnic jsme dojeli se spotřebou 5.8 litru. Krása.

C4 je velmi povedeným autem. Odstraňuje všechny ergonomické přešlapy modelů z posledních let, především ovládání klimatizace a tempomatu. Je velmi pohodlná, tichá a úsporná. Hodí se pro vyznavače klidné jízdy a je tak  přesným protipólem těch vozů, které o sobě tvrdí, že jsou sportovní, ale ve skutečnosti jsou jen tvrdá. Nejlépe vybavená verze sice vyjde přes 700 tisíc Kč, ale klidně bych oželel spoustu výbavy a nebál se ani toho 100 koňového motoru a pak ta částka může klidně začínat čtyřkou a to už je velmi dobrá cena. Pokud sháníte auto, do kterého se bude snadněji nastupovat, ale SUV nepotřebujete, chcete si v autě odpočinout a příjemně se nechat vézt a zároveň zaplatit rozumné peníze, moc jiných možnosti než C4 vlastně nemáte. A určitě chybu neuděláte.