Peugeot Rifter je pro někoho poměrně nezajímavá polo-dodávka, ale to je možná škoda. Zbystřit by měli hlavně ti, co pokukují po SUV, protože především pro ně nabízí Rifter řadu trumfů, kterými SUV převyšuje. Stejně jako v případě nedávno testované Hyundai i10, i tentokráte došlo na poměrně zevrubný test zapůjčeného vozu.

Peugeot Rifter je sourozenec Citroenu Berlingo. Ten nás přesvědčil, že s dodávkou ze které původně pochází, má jen málo společného a je na míru ušitý rodinným potřebám. Neodolal jsem tak možnosti vyzkoušet ještě model Rifter, který marketingové oddělení navíc vybavilo střešním stanem Egoe Hussarde Quatro pro umocnění rodinných a cestovatelských ambicí. Pod kapotou máme naftový motor s manuální šestistupňovou převodovkou, jinak v nejvyšší výbavě GT-line, za skvělou akční cenu jen lehce přesahující půl milionu.

Interiér na jedničku

Obhlídka interiéru dopadla na jedničku. V kapličce i-Cockpit jsou tradiční budíky s příjemným fontem, pod nimi malý volant, který díky velmi vzpřímenému posazu nezakrývá budíky a ze všech modelů značky tak funguje asi nejlépe. Autobusové loketní opěrky sedadel ve spojení s malým volantem umožňují najít velmi pohodlnou pozici. Tvar sedadel, jejich výška nad zemí i sklon sedáku usnadňují vystupování a nastupování. Ovládací panel klimatizace není integrovaný do infotainmentu, ale má svoje tlačítka, takže tady taky bez problémů. Že je automatická klimatizace dokonce dvouzónová, to už je jen třešnička. 

Celý interiér je prošpikován úložnými prostory - před spolujezdcem jsou hned dvě přihrádky, další obří je v loketní opěrce, ve dveřích a skvěle fungují i držáky nápojů v horní části palubní desky. Uložit věci lze do poličky před budíky, za obrazovkou infotainmentu, do velké police nad hlavami, nebo do přihrádek v podlaze. Přední A-sloupek je dost masivní a umí zakrýt ledascos, ale jinak výhled z vozu potěší - i zadní část se dá díky prosklení a kolmým tvarům dobře odhadnout.

Teoreticky dobrý

Bude stačit ta naftová 1.5 s 94kW na auto s vyšší stavbou, doplněnou o objemnou střešní rakev s hmotností přes 75 kg? Na délku měří Rifter 4,40 m (případně 4,75 m v delší verzi L2) a 1,8 m na výšku. Nabízí 596 litrů pod krytem zavazadlového prostoru a dalších 186 litrů ve schránkách všude možně po autě. Navíc má zvýšený podvozek na 188 mm. Nezdá se to, ale Rifter je jen o 2 cm delší než Karoq a třeba o 8 cm kratší než Tucson. Z pohledu praktičnosti se ale žádné SUV nemůže s Rifterem poměřovat - dvoje posuvné boční dveře a zadní výklopné čelo umožní do auta skládat cokoliv, jakkoliv. Co lépe prověří vůz než dovolená? Tak na jednu krátkou vyrazíme!

Zavazadla - vešla by se

Na dovolenou ve dvou musí ten kufr s 570 litry spolknout naše zavazadla jako malinu. Jen v tomto modelu byla příplatková sedadla (za 20 tisíc Kč) a tak tam z toho slibovaného místa moc nezbylo. Sedadla nemají žádnou “skladnou” polohu v kufru a tak místo v kufru omezují značně. Přestože jsou téměř plnohodnotná co se týče rozměrů, pod druhou řadou sedadel není místo na nohy a tak bych si jejich nákup asi rozmyslel. Dají se sice zcela vyjmout, ale tahat se mi s nimi domů nechtělo. Tak jsem je složené opřel o opěradla, a tím získal alespoň poloviční objem kufru. Ten je jinak velmi dobře přístupný, má nízkou nakládací hranu a pravidelný tvar. Navíc je přístupný i výklopným oknem a netřeba tak zvedat celou zadní část.

Jedem

Jízdně je Rifter trochu tužší než Berlingo, ale stále je podvozek z těch měkčích. A tak jsem byl zvědav, jak se projeví ta zátěž na střeše na celkovém projevu. V zatáčkách je cítit, jak se těžiště auta posunulo výš, kromě naklonění především na tom, že při zrychlování do zatáčky velmi snadno proklouzne vnitřní, odlehčené, kolo. Náklon auta ale není nijak děsivý. Akustika interiéru je také nadprůměrná, i ve velké karoserii typu “krabice” se nerozléhají zvuky od zadní nápravy, ani jiné zvuky během jízdy. Přesto Rifteru vyhovuje spíše jízda mimo dálnice. Na dálnici totiž motor na vyšší stavbu, podpořenou ještě tou obří “rakví” na střeše, trochu nestačí a spotřeba leze k 8 litrům na sto kilometrů, a to je na naftový motor už celkem dost. I hluk už roste, především od střešního boxu. Mimo dálnice je situace lepší, jen je potřeba celkem dost řadit, protože motor nejlépe jede mezi 2 a 4 tisíci otáček. A udržet ho v tomto spektru vyžaduje časté používání řadící páky. Naštěstí řazení stupňů jde velmi snadno. A poctivá práce s převodovkou se odmění spotřebou kolem 6,5 při běžných popojíždkách krajinou a městy. I tak bych zvážil příplatek za skvělou automatickou převodovku.

Off-road se stanem

S tím střešním stanem si člověk představuje, že přespí někde, kam dosud lidská noha nevkročila a bude mít klid, o jakém píše Robinson z pustého ostrova. A na tyhle místa většinou asfaltka nevede. Takže je potřeba občas zdolat nějakou tu překážku. A na to je Rifter poměrně dobře připraven - zvýšená světlá výška, oplastování, systém Grip Control a asistent sjezdu prudkých svahů. Berlingo mělo navíc ještě univerzální pneumatiky Michelin Cross Climate, které jeho schopnosti posunuli ještě o kus dál. Rifter byl sice na letních pneumatikách, i tak se s ním daly vyjet ledasjaké, i dost prudké, cesty. Díky tomu, že PSA má skvěle vyřešený systém řízení trakce a elektronika okamžitě reaguje na prokluz jednoho kola, stačí auto trochu rozjet a nechat elektroniku pracovat. Není to čtyřkolka, ale umí toho dost. Dokud Riter nepřistane “na břiše”, dá se počítat, že na suchém podkladu zvládne opravdu hodně. No a když pak celou noc prší, jako nám, tak to se ten svah namočí a sjezd není jednoduchý. Ale je tu skvělý asistent sjezdu prudkých kopců, který funguje i bez zařazené rychlosti, tj. umí jet velmi pomalu. A funguje skvěle. Hlavní úkol elektroniky je rozdělovat brzdnou sílu na kola tak, aby se zamezilo stáčení auta, tj. aby vás “nepředběhl zadek”. 

Střešní stan Egoe Hussarde Quatro

Jedním z lákadel zapůjčeného vozu byl ten střešní stan, tak si k němu něco řekneme. Stan je určen pro čtyři osoby, ale kvůli rozměrům měkké matrace 170 x 220 cm je lepší když v něm budou osoby maximálně tři, ve dvou ideál. I bez instruktáže je snadné jej rozložit a složit, stačí na správné straně povolit zajišťovací úchyty, zdvihnout polovinu stanu a pak na druhé straně udělat totéž a vyklopit podlážku s žebříkem. Je to opravdu otázka chviličky.  Nejvíc času tak zabere předchozí hledání vodorovného místa, kde s autem zastavit. Rozložený stan má na výšku 1,4 metru, takže je vzdušný a prostorný a využít jde nejen pro přespání, ale i pro denní vegetění, a díky velkým otvorům na obou stranách pro pozorování třeba západu slunce (nesmí pršet).

Až sem všechno super, všechno sluncem zalité. Má to dvě nevýhody. Jednou může být cena. 87 tisíc za stan není málo. Smysl to může dávat někomu, kdo cestuje tímto stylem velmi často, protože s tou hmotností určitě stan na autě zůstane prakticky napořád. Druhou nevýhodou je to, že těch zapomenutých míst, kam se dá/smí dojet autem dost ubývá. A tak třeba místo, které je v populární aplikaci Park4Night označené za “amazing quite place” už ve chvíli, kdy ho může navštívit někdo ze stovek tisíc uživatelů, není mezi těmi, na kterých budete úplně sami v neposkvrněné přírodě. A tak to hledání místa je kus toho dobrodružství. Nezbytná je příprava nad mapou a pak dostatečná časová rezerva na to nějaké to místo najít. Jinak člověk riskuje, že bude spát někde u silnice a u hlavy mu budou jezdit auta, což ještě v kombinace s vysokou nápadností rozloženého stanu není úplně ideální - budí to dost pozornosti zejména nad ránem.

Letní dovolená jak má být

Srpnové teploty na horách dosahují někdy i 10 stupňů a za vytrvalého deště hledáme místo na spaní. Díky přípravě a vyššímu podvozku se daří najít krásné místo s výhledem na Přebuz. Naštěstí je místo rovné, jinak bych možná doporučil rozšířit výbavu a plastové nájezdy na srovnání auta. Stan je rozložený během chvíle, podlážka poskytuje i úkryt před deštěm na pravé straně auta. Pevná látka stanu nehrozí propršením, vrchní víko rakve tvoří střechu, takže paráda. Bočními okénky vyhlížíme konec deště. Jen to ráno se nechce ven z tepla spacáku a tak k ranní kávě pouštím dálkovým ovládáním příplatkové nezávislé topení a snídáme z tepla auta s božským výhledem. Skvělé. Ale není to pro každého. 

Resultat

Rifter je skvělým autem pro všestranné použití. Na malé délce poskytuje nečekaně místa. V kombinaci s velmi dobře vymyšleným interiérem, zajímavým designem a zpracováním se vzdálil představě dodávky na hony. Za skvěle vybavenou verzi s naftovým motorem výrobce chce něco přes půl milionu korun, co je skvělá cena, za to, co auto nabízí. Střešní stan ještě posune možnosti využití auta a udělá z něj opravdový klíč k dobrodružstvím, i když to má svoje úskalí. Před nákupem bych určitě doporučoval stan si půjčit a vyzkoušet, jestli je to opravdu to pravé pro vás.