Dacia Jogger má nakročeno na velký úspěch. Je postavená na povedeném modelu Sandero, nabízí spoustu místa na zavazadla, sedm sedadel, i aktuálně nejvýhodnější palivo, LPG. A zaplatíte za ni něco přes 400 tisíc. Tohle jsou ingredience koktejlu, který nebude chutnat jen v případě nějakého nepodloženého odporu ke značce Dacia. 

V květnu jsme detailně vyzkoušeli “holátko” s pěti místy a pohonem na LPG ve verzi Essential, které skutečně lehce přes těch 400 tisíc stálo. Dnes máme na test druhou stranu té samé mince. Nejdražší varianta Extreme se sedmimístným interiérem, maximální výbavou a litrovým motorem TCe 110, který sice nespaluje LPG, ale díky jeho přímovstřikové konstrukci poskytuje větší výkon. Abych se mohl věnovat hlavně popisu rozdílů, poprosil bych čtenáře, aby koukli na ten květnový test Dacie Jogger Essential a já se dnes zaměřím na to, co se tam nevešlo, nebo co tam nebylo. Jen doplním, že tahle plná paráda stojí 513 tisíc Kč a ještě 20 tisíc za příplatky (navigace a paket Extreme - Elektronická parkovací brzda, středová loketní opěrka, systém hlídání mrtvého úhlu, přední parkovací senzory, řidičovo sedadlo bez loketní opěrky). Bratru, 533 tisíc. Není to krása?

Z pohledu výbavy máme v Joggeru Extreme navíc automatickou klimatizaci, hands-free přístup, zadní parkovací kameru, přední senzory a elektrickou parkovací ruční brzdu. A ještě je tu centrální displej. Ono totiž už i s tou verzí Essential (která byla rozšířena o tempomat a klimu) se dalo v pohodě žít. Na rozdíl od našeho guru Martina Vaculíka, mně hands-free přístup k autu vyhovuje, takže jde o osobní preference každého soudruha. Verze Extreme má několik designových doplňků jako hezčí kola, hezčí barvu a drsňácké samolepky. V tomto kousku je navíc i ta třetí řada sedadel. Je poměrně překvapivé, že i ta dvě sedadla ve třetí řadě jsou celkem pohodlná, nohy lze umístit do prostoru pod druhou řadou. Sedadla lze navíc poměrně snadno vyjmout, každé váží 10 kg. Případně je lze složit do polohy, kdy jsou “přitisknutá” k opěradlům druhé řady. Přesně po tomhle řešení jsem toužil v Peugeot Rifter i Volkswagen Caddy. Ani v jednom nic takového není a sedadla zabírají velkou část kufru. V Joggeru ale zaberou celkem málo místa. Při složených sedadlech je stále dost místa z těch udávaných 708 litrů (což je hodnota při vyjmutí třetí řady). Při rozloženém stavu naleznete v kufru 160 litrů.

Druhou velkou změnou byl motor. Dacia se nabízí s nepřímovstřikovou a přímovstřikovou variantou litrového motoru. Ten s nepřímým vstřikem paliva do válců umožňuje použití LPG, při něm nabízí 100 koní. Naproti tomu verze s přímým vstřikem jich nabízí 110. Rozdíl je i v točivém momentu 175 vs 200 Nm, potažmo ve zrychlení, které má silnější motor o dvě vteřiny lepší. Při spalování benzínu se hodnoty ještě o něco zhorší. Takže jaký motor chtít? Vypadá to, že ten TCe 110 bude pružnější a rychlejší, zatímco TCe 100 bude úspornější a bude se hodit na dlouhé, ale hlavně i na kratší trasy. Ten TCe 110 má na dnešní poměry jednu zvláštnost, která soužití s ním trochu znesnadňuje. Motor dosahuje maxima točivého momentu ve výrazně vyšších otáčkách, než je u turbomotorů běžné a v tom nejběžnějším pásmu 2 až 3 tisíc otáček se tak zdá “zdechlejší” než ten jeho plynový brácha. Těch udávaných 200 Nm má totiž až mezi 2900 a 3500 otáčkami. A pocitově to tak přesně je. Od 1500 otáček pozvolna zrychluje, ale až kolem těch 3000 výrazně ožije. Do karet mu nehraje ani vzduchový mezichladič, který zpomaluje reakce na plynový pedál. Celý motor tak působí tak trochu gumově (při větší zátěži).

Na dálnici pak TCe 110 točí o zhruba 250 otáček za minutu méně a slyšet je především takový “kňučivý” zvuk. Jogger je také poměrně citlivý na povrch, který přenáší do interiéru více než ostatní modely a tady se projevuje to, proč auto stojí, kolik stojí. Ale není to nic hrozného. Hluk je sice vyšší, ale nevyčnívá z něj vyloženě nějaká otravná frekvence, nebo něco, co by posádku iritovalo. Výrobce slibuje spotřebu režimu WLTP kolem 5,7 litru. Takové spotřeby se dá úplně v pohodě dosáhnout, po cestách mimo město dokonce spotřeba slezla těsně pod 5 litrů. To je velmi příjemné. Dacia potěší i poměrně velkou palivovou nádrží na 50 litrů paliva a její dosah je tedy klidně i tisíci kilometrů. 

Tak, abychom jen nechválili, tak strávím i den odstavec kritikou. Vadilo mi několik věcí. Stejně jako ve verzi Essential, naprostým peklem je ta roletka zavazadlového prostoru. Není ji za co chytit, nejezdí ve svých kolejnicích, a když zajede dozadu musíte po kolenou vlézt do kufru. Trochu mi vadí nízká střecha a vysoké prahy řidičových dveří. Nejdříve se lehce bouchnete hlavou a pak se lehce bouchnete nohou. Ale je to o zvyku. A třetí, co mi vadilo, bylo takové zvláštně gumové řazení. U některých aut dostanete takovou lehoučkou dávku dopaminu po tom, co řadicí páka krásně zapadne do své kulisy. Tady opravdu ne. Celkově to řízení je takové nezaujaté, ale to asi u tohoto auta nejde příliš kritizovat. 

Co na závěr. Ani s jedním motorem neuděláte chybu. Na krátké trasy i dlouhé trasy však bude vhodnější ten TCe 100. Na krátké trasy kvůli své technologii, na delší díky nákladům na LPG. Přestože teoreticky nabízí horší dynamiku, já bych si jej vybral. Ten TCe 110 v tomto voze mne tolik nepřesvědčil, abych se vzdal té obří výhody provozních nákladů a potenciální trvanlivosti. Pozitivní je, že jej lze kombinovat i se sedmi místnou verzí. Jen přijdete o rezervní kolo a možnost parkovat v podzemních garážích. I po tomto druhém testu si myslím, že Jogger je opravdu dobrým autem se skvělou užitnou hodnotou.