Dacia Duster je mezi českými řidiči pojmem. Rozkročený mezi oblíbená SUV a skutečné offroad vozy. Není ani tak nízký, aby byl zvýšeným SUV, ani tak robustní, aby byl skutečný offroad. Ale jeho nízká cena ho pasuje do role pracanta pro kohokoliv, kdo má na botách bláto. Nebo by ho tam mohl mít, ale nechce. Pamatuji si, jak jsem v roce 2021 testoval předchozí generaci. Tenkrát s naftou a pohonem všech kol. S motory a technikou na úrovni, dobrým jízdním komfortem a i tenkrát skvělou cenou. Závěr tehdejšího testu “A tahle maximálně vybavená naftová čtyřkolka s automatickou klimatizací, navigací, elektricky ovládanými okny, asistentem pro sjezd prudkých svahů za 507 000 Kč je opravdu skvělý poměr cena výkon. Jen se opovažte jej nevzít do terénu :-)”. 

Tak na to dnes navážeme s novou generací tohoto bestselleru. Nafta zmizela, ale objevil se výkonný hybrid s automatickou převodovkou. Bohužel s tímto pohonem nejde kombinovat pohon všech kol. Ten je dostupný jen s manuální převodovkou a benzínovým motorem 1.2 TCe se 130 koni. Námi testovaný hybrid tak zůstává nejvýkonnější variantou pohonu pro tento vůz. Zajímavostí určitě je, že je za stejnou cenu jako čtyřkolka. Nabízený hybridní motor známe z řady jiných modelu značky Renault a Dacia. Z těch, které se objevily na autohledu, třeba Renault Clio nebo Renault Arkana, tam se popisu techniky věnujeme trochu více. Hybrid 140 využívá atmosférický čtyřválec o objemu 1,6 litru s výkonem 67 kW/94 koní a jemu pomáhají dva elektromotory. Hlavní elektromotor o výkonu 36 kW/49 koní a vysokonapěťový startér-generátor s 15 kW (20 koní). Energie se ukládá do akumulátoru o kapacitě 1,2 kWh. Systémový výkon je 140 koní, tj. 102 kW. 

Duster opticky hodně zmohutněl, ale jeho rozměry zůstaly prakticky stejné. Nejde o žádný facelift, ale zcela nový vůz na nové platformě CMF-B. Místy připomíná Hummer a i Kodiaq vedle něj vypadá docela subtilně. Může za to hlavně přední kapota, jejíž hrana je nepřehlédnutelná, jak zvenku, tak z polohy za volantem. S moderní podvozkovou platformou a novou světelnou technikou vypadá opravdu k světu. Zachovává si relativně vysokou světlou výšku 209 mm, takže pokud hledáte jen zvýšený hatchback, do kterého se dobře nasedá, možná nehledejte u Dusteru, ten už je docela vysoký. Uvnitř také nezůstal kámen na kameni. Zvláštně vyvedený interiér svými jednoduchými tvary a velkými plochami působí neotřele a tak jakoby neotesaně. Divoké prolisy, všechno je takové hranaté, ale zároveň surové. Koukněte třeba na ten prostor kolem voliče převodovky. Materiály jakoby schválně působily hrubě. Měkčené plasty nehledejte. Bohužel je nehledejte ani na loketní opěrce dveří. Tam já bych teda trochu toho polstrování ocenil, protože na ten loket to tlačí dost nepříjemně.

Jinak v kabině vám nic moc chybět nebude - dobře se tu sedí, všechno je po ruce, dobře je vyřešené ovládání jak klimatizace, tak vypínání asistentů. Hezky je vyřešena středová konzola s několika přihrádkami nad sebou. Místa je všude dost, v kufru jeho 430 litrů. Ze zadní řady také pláč na nedostatek místa neuslyšíte. Horší je to s viditelností ven. Zvenku obdivovaná mohutná kapota si najednou vybere svou daň, stejně jako masivní záď s malými okny, takže ty slepé úhly jsou dost široké. Ale pomáhají asistenti a nějak se na to dá zvyknout. Doba přeje vysokým autům a vysoká auta potřebují vysoká kola, aby to hezky ladilo. Duster v naší výbavě obouval zimní pneumatiky na 18 palcová kola a bylo to první, co mi přišlo jako největší rozdíl oproti předchozí generaci. Ta byla velmi pohodlná, tradičně za cenu bočních náklonů v zatáčce. Nový Duster se náklonů zbavil, za cenu tužšího podvozku, na můj vkus a cílovou skupinu zákazníků, snad až zbytečně. 

Co dál by vás ještě zajímalo? Ten hybrid už známe z jiných modelů, v Dacii ho trochu vyladili, pracuje příjemně, překvapí a určitě potěší okamžitým zátahem, protože se vždy rozjíždí na elektrický pohon. Výrobce tvrdí, že ve městě strávíte většinu času právě pohonem na elektrickou energii. Tradičně slabší disciplínou jsou pak chvíle, kdy řidič potřebuje vyšší výkon a najednou se do kabiny ozývá hučení lehce trápeného motoru. Stává se to hlavně na nájezdech na dálnici, nebo při předjíždění a je to znakem všech hybridů s atmosférickým motorem. Výrobce slibuje zrychlení z nuly na sto km za 10,1 sekund a kombinovanou spotřebu kolem 5 litrů na sto km. Nám se dařilo takové spotřeby dosáhnout při velmi klidné jízdě, případně ve městě. Na dálnici počítejte se 7,5 litry. 

Na dálnici počítejte se zvýšeným hlukem na palubě, přece jen to jsou ty místa, kde se ta cena začíná projevovat. Nepomůže tomu ani ne moc kvalitní audio soustava, která ten dálniční hluk moc přehlušit neumí. Ale moje typická rada, trochu zvolněte, do cíle dojedete o několik litrů úsporněji a o pár minut později, výrazně odpočatější. Anebo prostě nechtějte co největší auto za co nejméně peněz.

Velkým tématem bude tradičně pohon všech kol. Speciálně u Dusteru. Nejsem si jistý, kolik lidí ho skutečně potřebuje, ale všichni po něm touží. Neobvykle velká světlá výška Duster předurčuje do terénu spíš než jen jako auto do města, do kterého se dobře nasedá a které “nedrcne” do obrubníku předním nárazníkem (typické prodejní argumenty pro SUV). A tak tady opravdu ten pohon všech kol může být potřeba. Ale pak se musíte vzdát hybridu, resp. automatického řazení. Když zvolíte ten pohon pouze přední nápravy, tak je pozitivní to, že elektrický pohon umí autem lehce pohnout a velmi dobrá kontrola trakce také umí malé zázraky. Pokud je kde trakci brát. 

Myslím, že Duster budeme na našich silnicích dál hojně vídat. Má hodně co nabídnout, včetně varianty pohonu na LPG se kterou začíná na 434 tisících Kč. V námi testované variantě Journey je s hybridem za 622 tisíc. To jsou pořád zajímavé peníze za tak velké auto, s takovou výbavou a úsporným hybridem. Kdybych však mohl poradit, přesvědčte se, že opravdu tak mohutné auto potřebujete, že vám nebude vadit ten zhoršený výhled ven a ta vyšší stavba. Na běžné příjezdové cesty k chatám typicky takovou světlou výšku nepotřebujete a třeba by vám stačilo menší Sandero Stepway.