Tiguan je středně velké SUV z rodiny VW - zákazník tak má po T-Crossu, T-Rocu na výběr právě Tiguan, těsně před královským Touaregem. Tiguan se v této generaci vyrábí od roku 2016 a nyní je s paketem Black Edition, zahrnující černé designové doplňky dostupný i s nejsilnějším naftovým dvoulitrem, který jsme měli v testu. Motor s výkonem výkonem 176 kW a obřími 500 Nm známe třeba z Kodiaqu RS. S tímto motorem zrychlí z nuly na sto za 6,5 vteřiny, což je čas, za který by se nestyděl kdejaký hot hatch. Na auto vážící 1,7 tuny je to skutečně hodnota impozantní.

Stojí před námi bílý Tiguan s délkou 4486 mm. Se všemi těmi příplatkovými koly, prahy, světly a prosklenou střechou vypadá skvěle. Přesně ta technicistní jednoduchost, kterou já na koncernových mám tak rád. Vysoká kolmá maska s tradičními horizontálními lamelami kontrastuje s jednoduchou zádí a velkými černými koly, která jsou na bílém autě sice peklem pro fotografa, ale dají autu netradiční vzhled. Uvnitř je to vlastně podobný kontrast - až prémiově kvalitní materiály (na pohled i na omak) kontrastují s jednoduchostí palubní desky a velkým krycím sklem středového panelu a pod ním skvěle vymyšlené koncernové ovladače klimatizace. Za koženým volantem se schovává infodisplej, který potvrzuje prémiovost a cenovku tohoto auta. Posaz za volantem je (jako u všech SUV) trochu vzpřímenější, takže velmi příjemný na nastupování a hledání polohy za volantem. 

Když se podíváme na způsoby využití auta, Tiguan je typický zástupce SUV, který má plnit rozmanité požadavky, které jsou často protichůdné - SUV má ve městě využít svou výšku, abyste měli lepší rozhled, na dálnici pohodlí a místo nad hlavou a když skončí silnice, má pasažéry dovézt kam si zamanou díky pohonu a vyšší světlé výšce. Tiguan bezpochyby všechny tyto atributy splňuje, ale je otázka nakolik je jeho řidič dokáže ocenit a zároveň snášet omezení vyplývající z vyšší hmotnosti a stavby auta, jako třeba menší zavazadlový prostor, nebo vyšší spotřebu paliva.

Jeho revírem je město a dálnice. Nebo není?

V reklamách je nejčastěji slovo SUV dáváno hned vedle slova “městské”. Výrobci se nám snaží vnuknout, že SUV patří do městské “džungle”. Je Tiguan vůz předurčeny do města? Ano i ne. Z auta je skvělý výhled (za cenu toho, že ostatní nevidí) a skvělý přehled o dění kolem. Ranní postávání v kolonách zpříjemní celá řada pomocníků, jako je třeba adaptivní tempomat s funkcí stop/go, který samozřejmě spolupracuje s bezchybně řadící automatickou převodovkou.

Potěšilo mne, že při zapnutém start-stop systému při stání na křižovatce Tiguan nastartuje už ve chvíli, když se auto před vám rozjede - to je skvělé jednak v tom, že to řidiče upozorní, že může vyrazit, pokud třeba kouká do mobilu a jednak se ušetří ta trocha času potřebná na start.

Při manévrování také pomohou kamery a parkovací senzory a  příplatkový parkovací asistent, který jsem často a rád s chutí využíval. Je rychlý, intuitivní, celkem sebejistý a velmi spolehlivý. Není třeba nic lovit v menu jen se po paměti stiskne tlačítko a směrovkou určí, kde má Tiguan hledat. Jestli půjde o podélné nebo kolmé parkování si zjistí sám a podle toho se zachová. Tady klobouk dolů.

Ale ve městě je Tiguan na 20 palcových kolech dost tvrdý a na příčných prazích i odskakuje. Kanály a plynové přípojky sice potvrdí bytelnost auta, kde neuslyšíte žádné vrzání, nebo bouchání, ale překvapivě zacloumají s posádkou. Silný motor nemá s Tiguanem žádnou práci, protože jeho dvě turba si s 1700 kg poradí hladce, ale posnídají za to kolem 9 litrů nafty na sto - zda je to málo nebo moc u 240 koňového SUV asi záleží na úhlu pohledu.

A co na dálnici?

Velká kola společně s adaptivními tlumiči těžké auto pocitově odlehčí a poměrně dost příblíží osobnímu autu, co se týče základního ovládání. Takže je všechno sluncem zalité. Auto vystřelí na sto kilometrovou rychlost za 6,5 vteřiny a dále zrychluje velmi obstojně, i když nad 130 km/h se těch 176 kW trochu rozplynou v hmotnosti a odporu vzduchu, protože při každém zrychlování nebo jízdě z kopce je cítit, že ta krásná karoserie Tiguanu se vzduchu moc nelíbí a má k ní celkem odpor.

Na dálnici tak více než ten “hardware” (tvar auta) potěší, a cestu zpříjemní software auta - skvěle naladěný adaptivní tempomat s aktivním držením v jízdním pruhu, který lze mít zapnutý stovky kilometrů a jak řidič, tak tempomat jsou spokojeni a to i v hustém provozu, kde často konkurence selhává na plynulosti a schopnosti trochu “předvídat” a omezit časté změny rychlosti, které mají vliv na spotřebu i na pohodlí.

Kromě toho skvěle funguje detekce vozidel v mrtvém úhlu nebo xenonová světla s regulací dálkových světlometů umožňující trvalé použití dálkových světel bez oslňování vozu v protisměru. Nebo to příplatkové audio Dynaudio, nebo stačí jen poslouchat, jak dobře je karoserie odhlučněna od okolního světa, případně se kochat velkými displeji infotainmentu (který je skvělý) a infodispleje, který je v případě využití interní navigace skvělý, v případě využití Android Auto/Car Play jsem strávil dost času hledáním, co bych si tam zobrazil.

Po stovkách kilometrů klidné, tiché a bezstarostné jízdy, kdy Tiguan z nádrže bral kolem 7,5 litru nafty při rozumné jízdě bude člověk svěží, ale přece jen ten vzpřímenější posaz než u osobního auta je o něco méně pohodlný.

Off-road

Měl jsem možnost vyzkoušet Tiguan i mimo silnice a byl jsem ohromen možnostmi pohonu čtyřkolky, její jistotou a lehkostí, s jakou rozděluje porci výkonu pro jednotlivá kola. Výkon motoru zase nenechá autu ani zaváhat v těžších situacích. Pro technicky založené může být zklamáním, že kromě změny povrchu na voliči jízdních režimů prakticky není nic, co by se dalo nastavovat, pro ty ostatní je to dobrá zpráva, že auto to udělá nejlíp jak to jde i bez zbytečného nastavování.

Funkce Active Control má čtyři režimy (silnice, sníh, off-road a off-road individual) a na základě toho systém upravuje spínání spojky Haldex, logiku řazení automatu, funkci ESP nebo reakci motoru na plyn. Je jedno, které kolo je ve vzduchu, i na písčitém povrchu čtyřkolka během chvíle pošle trakci tam, kde je potřeba.

Auto překonává překážky neuvěřitelně snadno a hlavním problémem bude pak nájezdový úhel předního krásného R-Line nárazníku, které Tiguan k ničemu velkému nepředurčují. Potěšilo mě, že parkovací asistenti z této jízdy nebyly tak vystrašení jako zažíváme v jiných autech. Při vypnuté stabilizaci pak řádil pohon a radosti bylo až po strop. Zadek se krásně předbíhal a v hlubokém písku se více než kdy jindy hodil masivní kroutící moment. Jen je trochu škoda, že najít místo, kde tohle vyzkoušet je opravdu těžké, výjimkou je snad jen těch pár dní, kdy je sníh. Ano, určitě s prvním sněžením na nás majitelé čtyřkolek mohou dělat dlouhé nosy jak jejich vůz sníh zvládá, ale neustále mě překvapuje, co všechno zvládne moderní elektronika i na obyčejné “dvoukolce”, takže bych na tom 4motion pohonu úplně netrval. Nicméně u takto skvěle vybaveného auta je čtyřkolka celkem dostupným bezpečnostním prvkem, který pocit bezpečí za volantem v kritických situacích ještě umocní - z tohohle pohledu investici do 4x4 chápu.

Summary (trochu delší)

Tiguan je opravdu univerzální auto (tak, jak SUV chtějí být) - tak univerzální, že se bojím, že pro řadu lidí je až zbytečně univerzální a pro pohyb po městě a na dálnici jsou prostě některé modely vhodnější. Nebo pokud jezdíte rádi rychle - ta hmotnost chce ze zatáčky ven a vyšší těžiště vezme jistotu - svezte se Arteonem a za podobné peníze získáte ještě o kousek lepší elektroniku (tempomat s rychlostními limity) v nádherném majestátním autě, za kterým se lidé otočí. Ve srovnání Arteon s Tiguanem je vidět, že můžete mít stejný motor, stejnou převodovku, stejný pohon 4motion, stejnou elektroniku - prostě všechno. Arteon je sice (nebo navíc, jak chcete) o dost delší, ale má větší kufr a je o třídu lepší jak v pohodlí, tak v jízdních vlastnostech na silnici. 

Co se týče spotřeby Tiguana - pod 6 litrů se lze dostat při velmi, velmi klidné jízdě mimo obec při využití volnoběžky (režimu plachtění) a předvídání. Moc se mi líbila aktivace volnoběžky při pomalém pouštění plynu, zatímco při rychlejším se nezapne a auto brzdí motorem. Drobnost, ale parádní. Na dálnici při dodržování rychlostních limitů lze počítat s 7,5 litry, což byl i náš konečný účet za 800 km výlet, který zahrnoval i nějaké to “ofroudování” a místy rychlejší jízdu v Německu, ale také mimoměstké “kochání”.  Sám výrobce podle normy WLTP uvádí 8 litrů nafty na sto. Hodně jsem zmiňoval spotřebu, ale pořád platí, že tohle je nejsilnější motor, který v Tiguanu můžete mít a s jeho cenovkou také nepředpokládám, že by se řešily nějaké ty litry. Ale až odezní to opojení z toho kouzelného zátahu biturba, zbudou právě ty číslice na palubním počítači. 

Co se týče pořizovací ceny vozu, VW na vlně SUV “frčí” jako ostatní výrobci a tak za základní verzi s benzínovou dvoukolkou zaplatíte 730 tisíc, nafta s automatem je 860 tisíc a s příplatkem za 4motion 930 tisíc. No a výbavový stupeň Highline k tomu a jsme na 1 milion 280 tisíc. Stylistický paket R-Line "Black Style" je pro model Tiguan k dispozici za 96 300 Kč pro výbavu Highline. A pak nějaké drobnůstky, a jsme na konečném 1 milionu 420 tisíc Kč. A to není rozhodně málo. Tady nelze nevytknout, že základní modely bez krásných světel a R-line doplňků vypadají poměrně obyčejně (a to stojí prosím kolem 750 tisíc). A objem kufru je “jen” 470 litru (bez dvojitého dna). Otázka je tedy jasná - co je tím zaklínadlem úspěchu SUV?

Summary (toho summary)

Tiguan je velmi schopné SUV, ve vyšších verzích je opravdu pohledné. Nemá žádné konkrétní nedostatky jako takové - všechno funguje německy přesně, přesně tak, jak očekáváte, elektronika je naladěna k dokonalosti. Silný dvakrát přeplňovaný naftový motor není dovnitř skoro slyšet, poskytuje 240 koní a neuvěřitelných 500 Nm. Z nuly na sto za 6,5 vteřiny. To jsou hodnoty hot-hatchů, ale nenechte se unést myšlenkou, že to hot-hatchům natřete. Pokud hledáte všehoschopné auto, nemáte problém s parkovacím místem a chcete větší auto, jehož vzhled bude díky jeho jednoduchosti dlouho in, tak vám Tiguan rád doporučím, protože chyby na něm budete hledat těžko.