Malý sportovní vůz s atmosférickým motorem, pohonem zadních kol a slibem ryze řidičského chování je v dnešní době velmi vzácné zboží. A Toyota GR86 společně se Subaru BRZ budují pověst přesně tohoto ideálního řidičského požitku už od roku 2012. O 9 let později nová Toyota GR86 při svém uvedení vytvořila dokonalý FOMO efekt. Prezentované změny na autě naznačovaly, že všechny bolístky předchozího modely byly vyřešeny, hlavně je v autě silnější motor s lepším průběhem točivého momentu bez pověstného “bazénu” v křivce točivého momentu. Ohlášeným omezeným počtem vozů navíc vzrostla jak poptávka, tak očekávání. A tak i my jsme o test tohoto auta velmi stáli. Další vlnu zvědavosti vytvářelo to, jak testovací model přežil 33 tisíc kilometrů, které měl na tachometru.

Původní Toyota GT86 měla dvoulitr naladěný na 147 kW při 7000 otáčkách s nejvyšším točivým momentem 205 Nm v rozmezí 6400 až 6600 otáček, nová Toyota GR86 dostala 2,4 litrový motor naladěný na 172 kW při 7000 otáčkách a točivý moment 250 Nm už při 3700 otáčkách. Z nuly na sto tak “trhne” už za 5,3 vteřiny. Ale tato hodnota určitě není to nejdůležitější. Hlavně se změnil zmíněný průběh točivého momentu a došlo k úpravě celé řady komponent pro lepší řidičský zážitek. Například došlo ke zvýšení torzní tuhosti karoserie o 50 % instalací nových výztuh, prodloužení rozvoru o 5 mm (na 2575 mm), prodloužení karoserie o 25 mm (na 4265 mm), snížení o 10 mm (na 1310 mm), snížení těžiště nebo udržení pohotovostní hmotnosti pod hranicí 1300 kilogramů. 

První den, první nastartování, první kilometry. Nízké kupé s bezrámovými okny, červenou barvou a krásnými proporcemi má naprosto nečekaný “street credit”. Přestože auto není nějak extravagantní, řada dílů vlastně zůstala shodná s předchozí generací, auto opravdu budí pozornost. Beru za kliku a otevírám velké dveře třídvéřového vozu. Docela mne překvapilo, jak snadno se dovnitř usedá. Uvelebím se v sedadlech s perfektním bočním vedením, které je vhodné spíše pro hubenější hrudníky. Nemám si kam dát ani peněženku, ani mobil, jen do loketní opěrky. Seřídím si volant a tlačítkem probudím čtyřválcový boxer. Krása. Neuvěřitelně krátká je kulisa řazení. Přes tuhou spojku řadím jedničku a pomalu se rozjíždím. Musím se vymotat z města. První retardéry a díry. To auto je tvrdé. A to jakože dost. První dosažení rychlosti kolem 50 km/h. To auto je hlučné od podvozku. A to jakože dost. Poskakuju kolonou, začíná mne trochu bolet levá noha. Ta spojka je fakt tuhá. Najednou, co se nestalo. Silnice přede mnou je volná. Poprvé trochu zkusím plyn a úplně mi “odpálí dekel”, jak motor na ten plyn reaguje. Užívám si první zatáčky, první výlet do horního spektra otáčkoměru. Auto krásně letí, motor dobře zní, pneumatiky skvěle drží. Krása. To je auto je opravdu ten slibovaný zázrak.

A pak dva dny auto stálo, protože - a to se přiznám - představa, že pojedu někam hodinu z Prahy, abych se svezl, mne zkrátka nelákala. A tak jsem si to šetřil na víkend. A ten stál za to. Sobotní ráno. Kolegové z Motorvize mají shodou okolností na test Subaru BRZ. Tak obě auto krátce zkoušíme dohromady a Subaru působí o tolik civilnějším dojmem! Je trochu pohodlnější, spojka není tak tuhá ani ostrá. A hlavně na málo přilnavých pneumatikách je to úplně jiné auto. A díky nim mám pocit, že je BRZ o dost tišší. Zajímavé. Ale já pokračuji konečně na ty známé silnice Krušných hor a Středohoří. Na dálnici točí motor 3500 otáček a uvnitř je auto relativně hlučné. No prostě, chtěli jste lehké sportovní auto, chtěli. Po zhruba 100 km mám o ⅓ méně paliva a to jsem se prakticky “jen” dostal do podhůří. Auto mělo na nádrž udávaný dojezd zhruba 350 km. K tomu mne napadl takový nemístní vtip, že těch lidí, kteří nemohou vystát 350 km dojezd u elektromobilu je tolik, zatímco u spalovacího motoru je to v pohodě. No nic. Trapný. Já vím. 

První ostřejší zatáčky. Otáčky se šplhají do nejvyšších sfér. Nové pneumatiky Pilot Sport 4 drží jako přibité, auto také. Řízení je přesné, řazení je přesné, spojka je ostrá stejně jako reakce motoru. Není překvapením, že pro řidiče je tohle auto opravdový zážitek. Na druhou stranu to krátké řazení,  je možná až moc krátké. Ty rychlosti jsou vedle sebe tak blízko, že si občas nejsem jistý, že z té dvojky jsem tam dal trojku, a ne jedničku, do takzvaného Money Shiftingu. Ale to nejlepší teprve mělo přijít.

Nedělní ráno. Prší. Potkávám se s Gibim v jeho třílitrové Supře s manuální převodovkou. Měníme si auta. On s předchozí generací BRZ najel 160 tisíc km, takže je pro test nového GR86 velmi povolaný. Jestli vás zajímají jeho dojmy z GR86, tak vyjdou v samostatném článku co nevidět. Po chvíli už si vodí GR86 po kruhovém objezdu s rozevlátým zadkem. Míříme do hor. Já si medím v Supře, a říkám si, že na tu GR86 jsem asi moc starý. Ten rozdíl v pohodlí a komfortu je opravdu obrovský. Krásný je ten turbo zátah motoru, třílitr krásně zní a celkově GT charakter Supry je pro někoho jako jsem já, asi zajímavější. I to řazení je trochu delší a tím za mne trochu lepší. No nic konec srandy, přesedám zpět do GR86. A pak jí asi konečně přicházím na chuť. Je to prostě jako motokára. Drncá to, ale zážitek je to parádní. Kdyby mi ji pokaždé někdo přistavil k těm krásným silnicím a nemusel jsem tam s ní dojet, asi bych ji zbožňoval.

Musím říct, že nakonec jsem opravdu krásně svezl. I se zapnutou stabilizací si auto občas ten zadek trochu posune, a to svezení je opravdu hodně intenzivní. Právě ta jistá “oldschoolovost” tohoto modelu asi řadě lidí imponuje nejvíc a je třeba se smířit s tím, že tohle auto není nutně na denní ježdění. Nenajdete tu ani start stop, ani vedení v pruzích, ani dešťový senzor, ani adaptivní tempomat. Nenajdete tu ani žádnou elektrifikaci. Prostě auto tak, jak se vyrábělo před lety, bez moderních asistentů, které oddělují řidiče od řízení. Je dobře, že taková auta existují. 

A teď to, co mi na autě vadilo. Jak jste asi pochopili, tak ponejvíc to, že GR86 je hlučná. Bylo mi 40. Před dvěma lety. Jsem starý. Strašně rád se svezu, ale představa, co musím vytrpět, abych dojel s GR86 z Prahy na moje oblíbené cesty mne trochu od tohoto auta odrazuje. Neumím si představit strávit na cestě s GR86 celý den, nedejbože s někým, s kým bych si chtěl povídat. Ticho a pohodlí je znakem moderních aut, ale zjevně jsou lidé, pro je to spojení auta s řidičem důležitejší. A to tady skutečně je 100%. GR86 má vysoký street credit. Tolik lidí se za vámi otočí, tolik lidí vám pokyne na uznání vašeho skvělého motoristického vkusu. GR86 skutečně s dnešní produkce neuvěřitelně vyčuhuje svou koncepcí, rozměry, absencí komfortních prvků elektroniky a hlavně motokárovým jízdním zážitkem. Pokud je tohle to, co hledáte, asi není třeba dále otálet.