Octavia má s verzí RS tradici už od první generace novodobé Octavie. Šlo vždy o model pro sportovněji založené řidiče, především díky výkonnější pohonné jednotce a upravenému zevnějšku. A v té čtvrté tomu není o moc jinak. Na začátek si rovnou řekněme, že RS není alternativou ani konkurencí k ostrým hot-hatchům typu Hyundai i30N, nebo Ford Focus ST, protože tím se hned na začátek vyvarujeme spoustě zklamání. Octavia RS je jim možná výkonově (má 245 koní a 370 Nm) i technikou (elektronicky řízeným diferenciálem přední nápravy) velmi podobná, ale způsob, jakým zprostředkovává zážitky z jízdy, ten je zcela jiný. Neznamená to ale, že eReSo je špatné. 

Jedna z věcí, kterou na Octavii obdivuji, je široká paleta pohonných jednotek, a tím rozsah uspokojitelných zákazníků. Od 1.0 TSI, přes 1.5 TSI, 2.0 TDI v několika variantách, CNG, plug-in hybrid, RS iV až po právě testované nejostřejší RS. Předchozí generace RS jsou k vidění ponejvíce ve variantě kombi a navíc “v naftě”, a tak je jasné, že RS často plní roli rodinného vozu, jen jej výrobce pro toho taťku trochu přikrášlil. Aby se auto prodávalo tak dobře, jak se RS prodává, je jasné, že to nemůže být hardcore hot-hatch. Děti by blinkaly, pes by v kufru nadskakoval, ženě by cestou od holiče splihla trvalá. Octavia musí být civilizovaná (a je) ale to neznamená, že neumí nabídnout zábavné svezení (to umí). 

V bílé barvě ve variantě liftback s černými doplňky vypadá Octavia skvěle. S rozšířeným lakováním mřížky chladiče už vypouklá příd není tak plastická a s příplatkovými led-matrixy se ji daří zmírnit ten velrybí efekt přídě. Stříbrná kola působí nezvykle, čekal bych spíše černá, tím spíš když na autě moc jiných chromových prvků není. Ale zadní část je vyloženě krásná. Elegantní odtrhová hrana podpořená černým spoilerem a krásné černé nápisy ŠKODA, doladěné tradičním červeným reflexním páskem přes celou šířku vozu. Naprostá paráda. Na focení sice neustále vozím mokrý hadr, protože na té bíle je všechno vidět, ale jinak ta bílá autu velmi sluší. Uvnitř krásná sportovní sedadla, která, podobně jako zbytek auta, sportovně hlavně vypadají, ale jsou především pohodlná. Mají nastavitelnou jak délku sedáku, tak jeho sklon. A masážní funkce pak jen potvrzuje, že tohle auto je stále především pohodlné. Pochválit lze i to, že po dlouhé době je to auto, kde jsem neměl sedačku v nejnižší pozici, protože ta nejnižší je opravdu krásně nízko, vyhrazena větším čahounům než jsem já. Famózně vypadá hrubá kůže, prošitá červenou nití na přístrojové desce, trochu méně vkusně už ta imitace karbonu. Změněná je i grafika přístrojů s jiným fontem, která toho sportovního ducha ještě podpoří. 

Probouzím motor, na sedmistupňovém DSG řadím D a jemně se rozjedu. Během chvíle se přidávám k zástupům těch, co kritizují ten umělý zvuk. Možná mi ani nevadí jeho (ne)věrohodnost, ani jeho zbytečné dunění, ale vadí mi, že je součástí výchozího nastavení po každém startu. Takže kromě vypínání start-stopu přichází do života ještě jedna rutina a to je přepnutí do Comfort režimu. Rovnou řeknu, že tohle mi vadilo ze všeho nejvíc. Od této chvíle už je to jiná písnička. Tichý motor pod kapotou reaguje krásně na plyn, má příjemnou postupnou úroveň nástupu výkonu a Octavia je v tu chvíli až neuvěřitelně komfortní. Nastavitelné tlumiče s velkými 19 palcovými koly jako by neměli moc práce a i přes nízký profil pneumatik 245 mm většinu nerovností pobírá skvěle. Jediné, čeho jsem si všiml je, že kola jsou v běžných rychlostech nejvýraznějším zdrojem hluku, ale není to nijak rušivé. Jen co vyrazím za město, už zkouším “tahat kočku za ocas” a zjišťuju, že Octavia se ani přes svých 1520 kg zatáček rozhodně nebojí a velmi i rozbité silnice zvládá s nadhledem.

Abych nemusel přepínat režimy jízdy přes infotainment, nejčastěji přepínám jen režim převodovky ťuknutím do jejího ovladače. Výhoda je, že to jde i poslepu a je to velmi rychlé. Už to převodovka pochopí jako výzvu k ostřejší jízdě. Motor se příjemně roztočí a převodovka jemně a bleskurychle řadí. Těch 380 Nm v širokém pásmu pak zajistí, že není třeba vždy točit do červeného pole, protože i těch 180 kW je tam mnohem dříve. Stovku Octavia dosáhne za 6,7 vteřiny a pomáhá jí v tom launch-control a diferenciál VAQ. Ten ale pomáhá především v zatáčkách přenosem točivého momentu na vnější kolo. Umím si představit, že ta DSG převodovka nebude každému po chuti. Utlumí takové ty náhlé přívaly newtonmetrů a práve ona má velký podíl na té civilizovanosti auta. Žádné cukání, žádné vytočení do omezovače. Navíc není jasnozřivá, a tak do zatáček často dorazí s jiným převodem, než by si řidič představoval, a pak tam ty kvalty začne lovit v polovině zatáčky a zábava je “ta tam”. Jde tomu pomoci pádly pod volantem, ale manuální převodovka určitě dodá lepší kontrolu nad koni pod kapotou i jejich přenosem na povrch. Ale celkově tím největším "izolátorem" od sportovního zážitku není ta převodovka, ale ta kultivovanost motoru, nenucenost a klid, s jakým Octavia peláší krajinou.

Když si začnu trochu hrát s jízdními profily, zjistím, že ani Normal ani Sport díky umělému zvuku využít neumím. Zbyl mi tak Comfort na cestování a Individual pro radost. Škoda, že nejde přepnout profil i na volantu, jako to mají jiné vozy, třeba koncernová Cupra. To mi opravdu chybělo. Individuál umožňuje například plynulé nastavení DCC tlumičů. Jak tomu ale u vozů Škoda bývá, ten rozsah není tak velký jako u VW. A tak to nejtvrdší není úplně nejtvrdší. Já to za nevýhodu nepovažuji, protože kromě okruhů není důvod pro prkenný podvozek. Tady i ta nejtvrdší úroveň nastavení tlumičů vždy zajistí dostatečný kontakt s vozovkou. Při šířce 245 mm na 19 palcových kolech je té kontaktní plochy dost, a tak kola drží jak přibitá a diferenciál VAQ příjemně pomáhá eliminovat nedotáčivost na výjezdu ze zatáčky. Nástup výkonu je pozvolný, nad 2 tisíce začíná zabírat a už dosahuje maximální točivého momentu, nad 3 tisíce se začne projevovat i sympatickým zvukem a jeho výkon dále roste, nad 4 tisíce otáček už se projevuje jako sportovní auto a v poměrně širokém pásmu od 5 do 6,5 otáček pak dosahuje těch bájných 245 koní. Samozřejmě že takto vysokých otáček na normální silnici lze dosáhnout tak na dvojku, možná na trojku, protože nejsou nijak krátké. Pokud má převodovka požadovanou rychlost připravenou, je řazení bleskurychlé a přerušení tahu motoru zcela neznatelné. Na letišti mne překvapilo, že ať jsem se snažil sebevíc, Octavia nemá ani náznak přetáčivosti (třeba při nešikovném ubrání plynu v zatáčce) a v extrému je velmi nedotáčivá.

A protože Octavia není ryze sportovní, ale hlavně velmi praktické cestovní auto, může být zajímavý údaj o spotřebě. Výrobce udává WLTP na úrovni 6.8 litru, realita je tentokráte trochu vyšší, spíše k 8 litrům. A to jak na dálnici, ve městě, ale i při svižnější jízdě krajinnou. Na krátkých trasách ve městě se spotřeba vyšplhá až k 10 litrům. Je zřejmé, že tato varianta motoru je výrazně žíznivnější než ta 140 kW, kterou jsme měli v Passatu.

Testovaná verze byla nabitá výbavou a její cena tak dosahuje 1,1 milionu korun. V této verzi ale nechybí prakticky nic z nejmodernějších prvků výbav - od skvěle fungujícího adapativního tempomatu (travel assist) po krásný head-up displej promítaný přímo na sklo, vyhřívání zadních sedadel nebo božských LED-matrix světlometů. V kufru se stále nachází těch 600 litrů na zavazadla a vzadu spoustu místa na kolena zadních pasažérů, takže tady je to beze změny a stále na jedničku.

Octavia RS je ideální pro někoho, kdo stráví hodně času na cestách a když narazí na klikaté silnice, rád se sveze. To je právě ten největší rozdíl od těch hot-hatchů, které byly postaveny za účelem svezení se na těch klikatých silnicích, kde předvádí božský výkon za cenu kompromisního chování na dálnici nebo ve městě. Octavia v těch situacích žádný kompromis nedělá a nabízí prvotřídní svezení i v těchto (nejčastějších) režimech. Já osobně jsem z ní byl velmi nadšený, ale abych do ní večer sedl a jel hledat klikaté silnice pro ten nezapomenutelný motoristický zážitek, tak na to jsem se nějak nedostal. A tak je tu závěr: Spíš než že by člověka uchvátil ten způsob, jakým Octavia zprostředkovává řidičské zážitky, tak potěší jak nenuceně a svižně pluje krajinou a že rychlejší jízda není vlastně ani tak řidičsky náročná.