Elektrická dodávka. Spojení, které řadu lidí zvedne ze židle. Představa bílé dodávky křižující Evropu prakticky bez zastávky se v tomto případě míjí s nutností pravidelně zastavovat u nabíječek. Jenže komu z vás pod okny denně nevrčí dodávka od PPL, za chvilku dorazí Geis, pak Pošta, pak Zásilkovna, pak DHL. Když pominu tohle plýtvání lidmi i neobnovitelnými zdroji, tak přesně na takové rozvážky, by nový ID.Buzz mohl být perfektní. Díky dojezdu až 425 km nejenže výrazně převyšuje potřeby takových zavážek, ale jednoduchost jeho ovládání je pro neustálé zastavování a vystupování naprosto ideální. Umíte si představit, že vám tohle roztomilé auto každý den ráno neslyšně zastaví pod okny místo vylítaného bílého Ducata, které kromě hluku zanechá také dost smrádku? Já ano. Navíc už existuje řada dalších vestaveb, jako třeba chladírenské nebo jako opravářské auto. Většina těchto profesí by také s takovým autem bez pochyby vystačila. Takže dojezd asi problém není. Ale cena už možná ano. Ale nepředbíhejme. Pojďme postupně.

Aktuálně je užitková verze Volkswagenu ID. Buzz dostupná s jedinou pohonnou jednotkou. Auto s délkou 4712 mm (jen o 3 cm delší než Octavia Combi) pohání elektromotor o výkonu 150 kW s kroutícím momentem 310 Nm umístěný na zadní nápravě. Elektřinu motor čerpá z baterie s využitelnou kapacitou 77 kWh. Výrobce pro ID.Buzz Cargo uvádí dojezd na jedno nabití dle WLTP mezi 392 a 425 kilometry. Deklarovaná spotřeba v kombinovaném provozu má být mezi 20,3 a 22,3 kWh na 100 kilometrů. Z 0 na 100 km/h zrychlí ID.Buzz za 10,2 sekund. Maximální rychlost je omezena na 145 km/h. Nabíjení baterie z 5 na 80 % má trvat 30 minut, díky stejnosměrnému proudu DC až 170 kW. Palubní nabíječka zvládne 11 kW. Tolik čísla od výrobce. Jdeme jezdit.

První usednutí za volant. Rozhlížím se kolem sebe, vidím známou architekturu palubní desky, známý infotainment, známá je i grafika přístrojů. Oproti autům jako Enyaq, ID.5, nebo ID.3, má ID.Buzz řazení přesunuté z výběžku přístrojového panelu na samostatnou páčku. Tam, co je normálně ovládání stěračů. To se přesunulo na levou páčku a tak, podobně jako u Mercedesů, se vše ovládá na levé páčce. Druhé překvapení je hloubka přístrojové desky. Přední sklo je posunuto velmi vpřed, a tak na hranu předního skla ani nedosáhnu. Stiskem brzdového pedálu se ID.Buzz probudí, zařadím D a jedeme. Tohle je prostě kouzelné. Nasednu, stisknu brzdu a zařadím. Nic víc. Čeká mne pár desítek km přes Prahu. Po 75 minutách jsem ujel 30 km a spotřeba činila 15 kWh. Touto spotřebou bych mohl po Praze kroužit přes 500 km. Nutno říct, že celý týden panovaly pro elektromobil ideální teploty kolem 20 stupňů. Dlouhodobá spotřeba na palubním počítači při převzetí byla 20 kWh. V zimě to asi bude menší hitparáda - vyhřát kabinu a ještě překonat odpor vzduchu velkého vozu nebude úplně jednoduché. Ale to řízení po městě je fantastické. Jak krásně reaguje ID.Buzz na plyn, jak přesné je řízení, jak těžké baterky a zadní pohon přispívají k rozložení hmotnosti i u prázdného auta je naprosto skvělé. Výhodou zadního pohonu je, že při rekuperaci brzdí zadními koly a auto tak velmi snadno zatáčí. A ten rejd? Je tam o půl otáčky volantu více, než byste čekali. Tohle prostě není dodávka. Je to osobák s 3 900 litry zavazadlového prostoru.

Ale ne všechny cesty vedou po městě. Po dálnici si ID.Buzz vezme zhruba 27 kWh (a dojel by necelých 300 km). Mimo město chtěl za svoje služby kolem 18 kWh (a dojel by 427 km). Moje první nabíjení bylo po 384 km, kdy zbývalo ještě 11 % baterie. Samozřejmě, že elektromobilu je třeba trochu přizpůsobit jízdní styl a energii co nejvíce rekuperovat. Skvěle proto funguje inteligentní řízení rychlosti, kdy i v případě, že nemáte zapnutý tempomat, stačí nechat povolený plyn a auto dopředu začne samo zpomalovat před změnou rychlostního omezení, obcí, křižovatkou, nebo kruhovým objezdem. To je úplná paráda. ID.Buzz překvapil i tichostí vnitřního prostoru. To, že neslyšíte motor, to asi čekáte. Ale u takhle velkého auta byl i aerodynamický hluk na dobré úrovni. Do 100 km/h úplně v pohodě a ve 130 km/h stále lepší, než bych čekal. Na nabíječce čekalo další velké překvapení. ID.Buzz nabíjel rychlostí 187 kW (výrobce udává 170 kW) do 20 %. Pak to pomalu začalo klesat a ve 30 % stále velmi dobrých 150 kW, při 40 % jsem viděl 121 kW, 50 % 100 kw, 60 % 90 kW. Z 11 % na 61 % jsem nabil za 17 minut. To docela jde, že?

Abych jenom nechválil. Bohužel toho místa na kritiku je u tohoto auta za 1.7 milionu celkem dost. A některé ty věci jsou docela těžko ospravedlnitelné. Tak jdem na to. Začneme interiérem. Celý je vyveden z tvrdých plastů. To by možná nevadilo. Oni ale vypadají, že se docela snadno poškrábou. A to by vadilo. Tvrdá loketní opěrka na straně řidiče je opravdu za trest. Řidičovo sedadlo je docela dobře nastavitelné, avšak dvousedadlo vedle něj ne. Nelze nijak posouvat, ani polohovat a místa je na něm pro 1,5 člověka. Stížností jsem si cestou vyslechl docela dost. Problém jsem měl i s výhledem ven. Ano, je to dodávka, nemá vnitřní zpětné zrcátko a za detekci aut v mrtvém úhlu se připlácí, ale proč tedy nedodal výrobce alespoň asférická zrcátka? To mi hlava nebere. Jestli jede nějaké auto vpravo vedle vás, to jen odhadujete. Dodávka pro 21. století by možná mohla mít i kameru místo toho vnitřního zpětného zrcátka. 

Poslední oblastí, kterou musím zmínit, je povrch nákladového prostoru. Představte si ten nejkluzčí povrch. A když ho namažete olejem dostanete, to, co je tady na podlaze. Kloužou po tom všechny materiály. Je to super, když něco nakládáte, ale za jízdy je to docela trápení. Zavazadla se posunují i když jsou připevněná. Chybí i nějaký chytrý způsob kotvení malých zavazadel, nějaké jednoduché malé stavitelné přepážky. Výhradu mám i k vestavěné aplikaci We Charge, která nabízí seznam nabíjecích stanic, teoreticky i s jejich obsazeností. To by bylo fajn. Jenže není. V autě nebyla navigace, takže v aplikaci nešlo zapnout GPS, tudíž fungovalo jen vyhledávání na základě adresy. Navíc ten stav těch nabíječek neukazoval, jestli je obsazená. Nejsem si jistý, jak chce VW řešit předehřívání baterie cestou k nabíjecí stanici, když i za navigaci se připlácí. No a pak samozřejmě ta cena. Základní varianta je kolem 1,5 milionu Kč. Seznam příplatkové výbavy je velmi dlouhý a tak konečná cena našeho modelu je 1,7 milionu Kč. Je to dost, ALE!

Kdyby místo těch šesti dodávek, co nám zastavují každý den v ulici, zastavili třeba jen dva ID.Buzzy, tak je to vlastně ekonomicky neuvěřitelná úspora. Ano, možná jsem to trochu zjednodušil, ale ID.Buzz bude určitě ekonomicky zajímavý i provozními parametry, kdy může jezdit kolem koruny na kilometr - to může být klidně 3x - 4x méně, než naftové dodávky po městě. Problémem je také konkurence mezi elektrickými dodávkami, třeba takový MAXUS eDeliver 3, ten je lehce přes milion. Ano, není to úplně srovnatelný vůz, má menší baterii, jiný komfort jízdy, není to VW a tak vůbec. Ale je o půl milionu levnější. 

No, nemá to ID.Buzz lehké. Trochu bych předpokládal, že ta osobní verze pro 6 lidí bude úspěšnější. Ten design se neuvěřitelně povedl, technika je dobrá, pohodlí jízdy také. Předpoklady do budoucna jednoznačně hovoří pro elektroauta. Těch možných nasazení takových aut je bezpočet, stačí jen o tom chtít přemýšlet. Přestože jsem ID.Buzz Cargo vlastně nepotřeboval a nevyužil jeho přepravních schopností, jízdu s ním jsem si velmi užil. Ten zadní pohon, ten výhled, ten velký rejd, ty jízdní vlastnosti. A ty pohledy kolemjdoucích všude kolem. To je opravdu něco co se nezapomíná a já budu jen doufat, že během pár let na mne bude koulet těma svýma upřímnýma očima ID.Buzz na každém rohu.