Test: Volkswagen Golf GTD Variant: křižník se svaly pod střízlivým oblekem

Volkswagen Golf je auto, které každý zná a které může téměř každému něco nabídnout. Ať chcete levné auto s relativně chudou výbavou, elektromobil do města, zlatou střední cestu po stránce výkonu, výbavy i prostoru nebo hot hatch, něco se v katalogu najde. A pokud hledáte rychlý dieselový kombík, můžou vás zaujmout písmenka GTD.

Verze nazvaná GTD tvoří vrchol dieselové nabídky Golfu už skoro tak dlouho, co je na světě legendární GTI. Sedmou generaci „GTI pro spořílky“ jsem testoval tak, jak si ho koupí možná málokdo, ale jak mi dává docela dobrý smysl – s karoserií kombi a dvouspojkovou převodovkou DSG. Golf GTD Variant totiž není ostrý kombík. To ale neznamená, že by to bylo špatné auto.

Jak Golf vypadá, ví snad každý, kdo se o auta aspoň trochu zajímá. Po českých silnicích jich sice nejezdí tolik co Octavií a Fabií, ale přesto zřídkakdy mine den, kdy byste Golf na silnicích nepotkali. Proto jeho vzhled nikoho nepřekvapí. Ani nemůže – je to auto, které automobilka Volkswagen musí prodávat milionům lidí na celém světě, takže jeho vzhled nemůže být příliš extravagantní.

To znamená, že pokud od auta očekáváte, že zapadne do davu, je Golf auto pro vás, a to i ve vrcholných verzích. Ani agresivity v designu GTD příliš nehledejte; linky předních světel sice ke středu auta klesají, ale to je tak všechno, nekonají se tu žádné obrovské nasávací otvory. A nejzajímavějším designovým prvkem přídě se tak stávají mlhovky s trojicí horizontálních příček.

To nicméně neznamená, že by Golf byl ošklivý, máte-li rádi střízlivost, jste na správném místě. Délka verze Variant znamená jistou eleganci, která obecně kratším vozům chybí, a D-sloupek si zachovává šířku, pro Golf charakteristickou už víc než čtyři dekády. Nedávný facelift Golfu zvenčí přinesl zejména nová přední a zadní světla a právě k těm zadním mám drobnou a bezvýznamnou výhradu – zbavily se charakteristických tvarů svítících segmentů a nahradily je dvěma linkami. Je to detail, ale pokud se vám ono „L s flíčkem“ líbilo jako mně, zamrzí.

Co ovšem na zádi zaslouží pochválit, jsou poctivé koncovky výfuku. Nejsou tu žádné plastové náhražky. Golf GTD Variant si ani nehraje na závodní auto atrapou difuzoru, ani nemá pro každý válec vlastní koncovku výfuku – obrazně řečeno –, je střízlivý i v této oblasti, za což mu patří z mé strany palec nahoru.

Interiér je ergonomicky perfektní. Téměř

Interiér se s faceliftem proměnil o něco více. Hlavním přídavkem je displej místo klasických budíků, alespoň u lépe vybavených verzí, a také větší a kompletně dotykový centrální displej, který podporuje i ovládání některých funkcí gesty. Interiér Golfu je rovněž dobře známý, dole zploštělý volant dobře padne do ruky a všechny prvky se ovládají perfektně, tlačítka mají přesný chod a působí, že vydrží věky.

Volkswagen interiéry zkrátka umí, nečekejte nedostatky z hlediska ergonomie. Všechno je tam, kde to čekáte, držáky nápojů jsou po ruce, ale zároveň v nich plechovka či kelímek nepřekáží, a do dveří snadno uložíte 1,5l láhev. Ovládání adaptivního tempomatu se přestěhovalo na volant, což je na koncern VW možná trochu nezvyklé, ale kvituji to – je to lepší než třetí páčka pod volantem, jako to měl nedávno testovaný Seat Leon FR.

Drobné nedostatky tu přeci jen jsou. Např. centrální displej je sice krásně velký, ale dotyková „tlačítka“ po jeho levé straně trochu zakrývá věnec volantu a je potřeba se podívat, kam saháte, když je chcete použít. A středová loketní opěrka je na můj vkus trochu daleko v tom smyslu, že když si na ni odložím pravý loket při jízdě po dálnici, nedosáhnu pohodlně na volant. A ovladač seřizování zrcátek je vytočený tak, že když ho chcete použít, musíte nad tím přemýšlet víc, než by bylo třeba.

Prostoru je na všech sedadlech tak akorát, pokud máte méně než dva metry výšky, ale to je dáno kategorií vozu. Stojí před námi kombík, takže se musíme podívat na objem zavazadlového prostoru – byť Golf v této oblasti nevypadá kdovíjak velkoryse, základní objem jeho kufru je 605 litrů. To je jen o 5 litrů méně než u Octavie Combi RS TDI a skoro o 20 víc, než nabídne Seat Leon FR ST. Věci čtyř lidí na několikadenní výlet i týdenní dovolenou pojme s přehledem a dost místa je ještě pod podlahou. Bezedný ale kufr přesto není.

Ostrým kombíkem není, dálniční křižník je to dobrý

Dostáváme se k chování Golfu GTD Variant na silnici, a tedy i k vysvětlení věty z úvodu, že to není ostrý kombík. Je to rychlý dieselový kombík, to bez debat, ale ostrý či sportovní opravdu není. Je tu k tomu, aby vás pohodlně a rychle převezl z jednoho konce republiky na druhý. Takový způsob cestování, tedy po dálnicích a silnicích první třídy, mu vyhovuje nejvíc.

Prostě nastavíte do navigace místo, kam chcete dojet, najedete na dálnici, nastavíte adaptivní tempomat, zapnete aktivního hlídače jízdních pruhů a vezete se. Podvozek je dostatečně komfortní na to, aby z vás nevyklepal duši ani na rozbitých cestách a ani s nízkoprofilovými pneumatikami, interiér je dobře odhlučněn a soundsystém Dynaudio nabídne velmi dobrou kvalitu zvuku.

Golf GTD Variant s DSG působí spíš jako lokomotiva než jako lehkonohý sporťák, byť třeba do Audi SQ7 TDI má co do mohutnosti a tsunami točivého momentu opravdu daleko. Jak se mu líbí v zatáčkách, jsem samozřejmě vyzkoušel, ale od prvního dne, kdy jsem s ním jezdil, jsem měl potřebu jet někam na výlet, někam co nejdál, někam, kde bych mohl vyzkoušet, jak se mu daří na stakilometrových trasách. A to nejen proto, že „grands tours“ patří k mým oblíbeným činnostem za volantem auta.

Těžký dieselový motor před přední nápravou je znát v ostřejších zatáčkách. Nesmíte to přehnat s nájezdovou rychlostí, jinak cítíte nedotáčivost předních kol. Inženýři se opravdu snažili udělat podvozek co nejlepší a v kombinaci s dobrými pneumatikami odvedli perfektní práci, přilnavost v zatáčkách na kvalitním asfaltu je velmi dobrá. Když se ale přiblížíte limitu, cítíte, že to budou přední kola, která dřív začnou mít problémy s gripem. V táhlejších, rychlejších zatáčkách drží Golf GTD jako přibitý velmi přesvědčivě, což jen podporuje jeho náturu grand toureru.

Lenost ovšem v seznamu vlastností nemá. Převodovka perfektně zvládá jakýkoliv styl jízdy, ať už klidný nebo velmi rychlý. Změnu kvaltů sotva poznáte a i když řadíte „ručně“ pádly pod volantem – tedy jsou to spíš tlačítka, co chtějí vypadat jako pádla – pod plným plynem, pauza v dodávce výkonu téměř neexistuje. Odřazování i podřazování jsou velmi rychlá, kalibrace převodovky je zkrátka perfektní. A pokud vás takto řadit nebaví, můžete nechat všechno na automatice, stačí zvolit mezi normálním nebo sportovním režimem, ve kterém převodovka drží kvalt do vyšších otáček.

Jak stojí i výše, kabina je velmi dobře odhlučněná, a to i od zvuku motoru. Ten je jasně dieselový, ale v interiéru není nepříjemný, neproniká ho do něj příliš a nepříjemné dunění, známé z některých dieselů, tu vůbec neexistuje. Jedním dechem je však třeba dodat, že zvenčí zvuk motoru příliš hezký není, zejména pokud jste zvyklí na benzínové motory. Pokud dosud jezdíte dieselem, šok nebude tak velký.  

Za „Volbu jízdních profilů“ můžete klidně ušetřit

Golf GTD má, jako každá sportovní verze kompaktů VW Group, věc zvanou Soundaktor. Ten vyrábí sportovní zvuk motoru tak, že vytváří vibrace, které do interiéru přenáší čelní sklo. Nedělám si legraci, opravdu tomu tak je, na internetu najdete hromady videí, kterak lidé Soundaktory ze svých aut, zpod stěračů, vymontovávají. A dělají to dost často proto, že tyhle věci po pár tisících km začnou nepříjemně drnčet, kdykoliv přidáte plyn.

Naštěstí ale jen ve chvíli, kdy máte zapnut „sportovní sound“ – nikoliv zvuk, opravdu sound, tak to stojí v menu nastavení vozidla. Drnčením Soundaktoru byl postižen i „můj“ kousek, a to po zhruba 17 tisících kilometrů. Naštěstí je Soundaktor aktivní jen ve sportovním jízdním režimu a protože koncernové vozy nabízí i režim Individual, ve kterém si můžete všechno nastavit podle sebe, stačí tam „sportovní sound“ deaktivovat a je vystaráno.

I když jsem během týdne s Golfem GTD jezdil různými styly, někdy rychle, někdy ostře, někdy pomalu, ale volič jízdních režimů – či „profilů“, jak tomu říká VW – mi celou dobu přišel trochu zbytečný. Ve sportovním módu ztuhne řízení, ale ne moc a nepůsobí to gumově jako třeba u Fiatu 500X. Odezva motoru na plynový pedál je pořád stejná a odpružení také nevykazuje změny, nebo pokud ano, nepoznal jsem to. Největší rozdíl je kromě aktivace falešného zvuku motoru také přepnutí převodovky DSG do sportovního režimu, ale to můžete udělat i voličem – na obrázkách vidno písmeno S.

Po pravdě, celé jsem to zkusil jednou a pak se vrátil do režimu Comfort, ve kterém jsem zůstal po celý zbytek testovacího týdne. Falešný zvuk je zbytečnost, při ostřejší jízdě jsem si stejně radši řadil sám pádly pod volantem – a zbytek toho, co nabízí režim Sport, mi nestál za tu námahu módy přepínat, mačkat tlačítko a pak ještě volit něco na displeji a celých těch několik vteřin sledovat, co dělám, ne kam jedu…

Dychtíte-li vědět, jaká byla spotřeba, nebudu vás dále napínat – průměr celého testu byl 6,2 litru na 100 km. To vypadá jako docela dost na čtyřválcový diesel od VW, ale připomínám, že tenhle má 184 koní a že jsem nezřídka využíval i toho posledního, takže to beru jako víc než slušné číslo. Klidnou jízdou se i po městě můžete pohybovat okolo šesti litrů, a pokud budete jezdit i mimo ně, dostanete se s průměrem velmi snadno i pod šest.

Za adaptivní světlomety naopak připlaťte

Testovaný Golf byl samozřejmě velmi bohatě vybaven, mimo jiné i adaptivními světlomety, které umí dálkovými svítit „kolem“ auta před vámi. Prostě se natočí a částečně rozsvítí takovým způsobem, že osvětlují prostor nalevo a napravo od onoho auta vpředu, ale nikoliv na něj, takže – alespoň teoreticky – neoslňují jeho řidiče. Podobně upraví světelné kužely, když míjíte protijedoucí auto. V zatáčkách tak vidíte o něco lépe. Nevýhodou budiž, že někdy mají trochu problém reagovat dostatečně rychle na protijedoucí auto, zejména v ostřejších zatáčkách, a okolo 50 km/h se vypnou, protože očekávají, že jedete vesnicí. To si je ale můžete znova zapnout.

Na palubě samozřejmě byl i aktivní hlídač jízdních pruhů, který fungoval spolehlivě, ovšem aby dokázal auto udržet ve středu jízdního pruhu, zatáčka musela být opravdu velmi mírná. Také, jako u každého takového systému, je potřeba mít pevnou ruku v dočasných pruzích v opravovaných úsecích dálnic. Funguje i v kombinaci s hlídačem mrtvých úhlů – když ten vidí ve vedlejším pruhu auto a vy tam chcete přejet, byť s blinkrem, tahá vás za volant, abyste to nedělali.

To není tak špatný nápad, jenže v tomto případě systém tahal za volant, i když auto ve vedlejším pruhu bylo několik metrů za mnou. Snad tento systém počítá s přívěsem, když byl Golf vybaven výklopným tažným zařízením. Ale musel přeci vědět, že žádný přívěs připojený není…

Zmiňoval jsem příkladnou ergonomii interiéru s pár detaily, které mi nesedí. Ještě jedna výtka musí mířit k zrcátkům, nebo přesněji, k blinkrům v nich. Mají totiž malá okénka, kterými ten blinkr vidíte blikat; netuším proč, ale je to tak a je to u koncernu VW normou. Problém je, že těsně vedle těchto okének jsou piktogramy hlídače mrtvých úhlů a ty, pokud hlásí auto v mrtvém úhlu a vy dáte blinkr na tu stranu, se taky rozblikají. Sice trochu jinou frekvencí, ale úplně stejnou oranžovou barvou. Jenže vy víte, že tam je to okénko blinkru, takže když tam něco oranžově bliká, je to přeci v pořádku – jenže ouha, není. Kdyby tam to malé okénko, kterými vidíte blikat blinkr, nebylo, tenhle problém by vůbec nenastal.

Hlasové ovládání je použitelné, Android Auto má stále mouchy

Jak je v dnešní době zvykem, ve výbavě nebyla mechanika na CD, musí stačit USB nebo 3,5mm Jack. Telefon samozřejmě lze připojit i pomocí bluetooth, o těchto věcech asi nemá smysl se rozepisovat. Infotainment je velmi dobrý, přehledný, dostatečně intuitivní a dotyková obrazovka je ohromná. Má samozřejmě své nevýhody jako každá dotyková obrazovka, tedy že se na ni musíte docela dost soustředit a cokoliv jen trochu složitějšího je vhodné dělat po zastavení.

Můžete ho ale částečně ovládat gesty – mávnutím před displejem na jednu nebo druhou stranu změní stanici rádia v předvolbách. Bohužel ale musíte mávat opačně, než jsou stanice uložené – když chcete přeskočit o jednu předvolbu doprava, musíte mávnout rukou doleva. Také můžete spoustu funkcí ovládat hlasem, např. měnit rádio nebo zadávat cíle do navigace. Funguje to překvapivě dobře.

Testovaný Golf GTD nabídl Apple CarPlay a Android Auto, který rád využívám. Ovšem, jako vždycky, systém měl dvě tváře. Krásně integrovaná Hudba Google Play se ovládá skoro stejně jako na telefonu, Mapy Google nabídnou vlastní cíle, uložené v daném účtu, a pokud používáte Waze, i ten je tu k dispozici, a to včetně možnosti odeslat hlášení o zácpě, nebezpečí nebo radaru. Líbí se mi také zobrazení počasí na hlavní obrazovce, jen je škoda, že ho nejde rozkliknout, abyste viděli i předpověď.

Android Auto ale má i nevýhody. Jednak, z hlasového ovládání funguje v podstatě jen „OK, Google“ a na jakýkoliv další příkaz vám systém odpoví „Nevím, jak pomoci“. Jednak, vestavěná navigace umí zobrazit svůj výstup na displej přístrojového štítu a navigace v Androidu Auto nikoliv. A jednak, systém se několikrát sám od sebe restartoval a několikrát jsem musel telefon odpojit a zas připojit, protože se dolní „tlačítka“ nezobrazila, anebo při přechodu ze systému Golfu do Androidu Auto zmizela.

Digitální budíky na ty v Peugeotu vážně nemají

Za zmínku samozřejmě stojí i digitální přístrojový štít. Fanouškem této novinky jsem se stal zjara při testu Peugeotu 3008, který jím byl také vybaven. Ovšem, ten v Golfu GTD mě tolik nenadchl, předně proto, že ať si člověk zobrazí cokoliv, pořád tu jsou velké virtuální budíky otáčkoměru a tachometru. To by skoro stačily analogové budíky a jeden barevný displej uprostřed. Můžete si toho tu zobrazit docela dost, konkrétně uprostřed kulatých budíků, ale zredukovat ty budíky v podstatě nejde, jen o kousek na obrazovce navigace, a to navíc moc nepomůže. U zmíněného Peugeotu 3008 – a jistě i u dalších modelů té značky – je digitální přístrojový štít vizuálně hezčí a má víc možností individualizace.

Aby toho nebylo málo, palivoměr a teploměr chladicí kapaliny jsou skoro nečitelné, byť zrovna u toho teploměru to je skoro jedno, když byl přikovaný přesně na 90 °C, ať jsem jel jakkoliv. Otáčkoměr má podivně složité červené pole a tachometr zas má tři různé stupnice, které od sebe ale nejdou vůbec poznat. Že jeden dílek nad 220 km/h znamená 15 km/h, je skoro jedno, tak rychle moc lidí běžně nejezdí, ale do 60 km/h to je 5 km/h, nad šedesát už 10 km/h, a dílky jsou pořád stejně velké, jen se mezi nimi ručička pohybuje pomaleji. Není to příliš čitelné.

Co je naopak geniální, je vyobrazení rychlosti nastavené v adaptivním tempomatu. Jednak ji vidíte číslem v prostřední části displeje, ale jednak – je na tachometru v daném místě zelená šipka, a pokud jedete pomaleji např. kvůli auta před vámi, stupnici mezi ručičkou a nastavenou rychlostí přibude zelená linka, jako že tak bude auto zrychlovat. Pokud jedete rychleji, než je nastavená rychlost, linka je červená.

Není levný, ale jezdíte-li daleko, stojí za to

Už hezkých pár dnů si lámu hlavu nad tím, v jaké situaci bych si Golf GTD Variant koupil. Předejměme, že bych chtěl Golf a ne jiné auto od jiného výrobce – ale kdybych žádal sportovní svezení, zvolil bych třídveřové GTI s manuální převodovkou. Kdybych naopak žádal především nízkou spotřebu, vybral bych 1,6 TDI, který i se sedmistupňovým DSG a s karoserií kombi stojí o dobrých 200 tisíc méně. A na dlouhé cestování se spíš hodí větší a komfortnější Passat.

Jenže ten se srovnatelně silným motorem má už základní cenu nebezpečně blízko milionu korun. Golf GTD Variant by za to mohl stát, pokud chcete jezdit dlouhé trasy v komfortu, nepotřebujete zas tak moc místa, ale nechcete se ani tísnit, hodí se kufr větší než u hatchbacku a občas chcete připojit přívěs; 380 Nm točivého momentu už utáhne docela dost. Navíc Golf nabízí i asistenta jízdy s přívěsem tak pokročilého, že zvládne zacouvat do určeného místa, aniž byste sáhli na volant.

Kombinace potřeb, na kterou nejlépe odpovídá zrovna Golf GTD Variant, se může zdát trochu nepravděpodobná. Ve skutečnosti, pokud hledáte všestranné auto, které se nebude bát přívěsu ani rychlého svezení, zrovna tahle verze může být pro vás jako dělaná. Jen si musíte připravit slušnou sumu – v základu stojí GTD Variant 811 tisíc korun a testovaný kousek se pro slušně dlouhý seznam příplatků dostal na 1 162 700 korun. Některé věci by si šlo odpustit, např. nejdražší lak a kola, volbu jízdních profilů a asi i digitální budíky, ale význam označení „lidový vůz“ je i tak potřeba pořádně ohnout.