Volkswagen Caddy se ve své páté generaci snaží zaujmout novým designem, posunem v jízdním komfortu a hlavně doplněním palety elektronických systémů a asistentů. To všechno proto, aby se vyrovnal osobním vozům a mohl tak ještě lépe zaujmout početnější rodiny a zákazníky, kteří hledají více prostoru, než mohou nalézt v kombících. Nová Caddy má technický základ v novém Golfu, takže se od ní dá celkem dost očekávat. Jak teda jezdí tenhle Golf s nafouklou střechou?

Caddy je se svojí délkou 4,5 metru sice o 13 cm kratší než Golf ve verzi Variant, ale přesto nabízí to, po čem dnes všichni tolik prahnou - dostatek prostoru pro pasažéry i zavazadla. Tu chybějící délku Caddy dohání šířkou 2,1 m a hlavně výškou 1,8 metru. Caddy umožňuje i sedmimístné obsazení a může tak zdatně konkurovat velkým SUV, jejichž terénní potenciál zůstává provozem na silnici často tak trestuhodně nevyužitý. 

Alfou omegou úspěchu tohoto modelu je ta výška, která je sice ten největší trumf, ale musí se umět využít. Těch 30 cm nad hlavou se určitě hodí u dodávkového auta pro přepravu nákladu, ale u té osobní verze tyhle centimetry ne každý rozumně využije. A to jak v kufru, tak nad hlavami. Boční posuvné dveře v kombinaci s velkou výškou interiéru jsou určitě skvělé pro manipulaci s dětmi v dětských sedačkách, případně pro vystupování starších osob, a zadní výklopná stěna s extrémně nízkou nakládací hranou zase usnadňuje nakládání zavazadel. Nicméně je třeba pamatovat na to, že to vysoké auto se musí protlačit vzduchem, a tak ta výška má vliv na zvýšený hluk, spotřebu i komfort a Caddy v těchto ohledech lze s osobními auty srovnávat jen s přivřenýma očima. A to byl jeden z důvodů zápůjčky verze s benzínovým motorem. Zajímalo mne, jak si povede tradiční koncernová jednotka s tímto vozem, který má jednak vyšší pohotovostní hmotnost (v této verzi přibližně o 300 kg více než Golf Variant) ale i ta výška bude pro ten benzínový motor poměrně silným protivníkem. Ale k tomu dojdeme.

Designově jde i nadále o poměrně jednoduché koncernové tvary, které se dají díky pastelovým barvám a příplatkové výbavě doladit do krásné, dlouhotrvající hodnoty. V té černé barvě sice zanikne spousta detailů a prolisů karoserie, ale se zatmavenými zadními skly má i tato specifikace své kouzlo. Na rozdíl od chudší naftové verze testované v létě, nepostrádala tato verze velké načančané displeje, bezklíčové startování, adaptivní tempomat, nebo elektrické dotahy bočních i pátých dveří. Tato verze byla také vybavená skvělými ergoactive sedadly s nastavitelnou délkou sedáku a výškou kolenní podpěry, vyhřívaným předním sklem, automatickou klimatizací, výdechy ventilace ve stropu, nebo 360° parkovací senzory. Za velkými, vzhůru výklopnými, pátými dveřmi se skrývalo 760 litrů na zavazadla (pod roletou). V případě zarovnání po strop je to skoro dvakrát tolik (1213 litrů). A to jsou velmi slušné hodnoty, které zahanbí jakýkoliv osobní vůz úplně s přehledem, takže tady Caddy má čím zaujmout.

VW Caddy dává smysl především pro rodiny, které mají tři děti a nechtějí, nebo nemohou mít Multivan. Díky posuvným dveřím, spoustě místa nad hlavou a třem místům vzadu, budou mít děti možnost se postavit a rodiče mnohem snadněji zvládnou každodenní úkony. Skvělé jsou elektrické dotahy všech dveří, které umožní tiše přivřít dveře a není tak třeba s nimi bouchat. Caddy je ideální i v případě, že majitelé potřebují místo pasažérů občas převážet náklad a umí ocenit možnost zcela vyjmout řadu sedadel pro dosažení 2556 litrů přepravní kapacity. Manipulace se sedadly je velmi jednoduchá. 

V kabině vládne přísně německý pořádek, základní tvary přístrojové desky známe z Golfu, tady jsou jen více užitkově vyvedené včetně prolisů, které slouží jako úložné prostory. Další úložné prostory jsou nad hlavami. Je třeba říct, že zrovna ty jsou ale dost nepraktické, protože jsou úzké a hluboké. Nastavitelná loketní opěrka také skrývá úložný prostor, stejně jako přihrádka před řadící pákou. Úložných prostor je dostatek, vždyť pro takové auto je to nepochybně velmi důležitá věc. Ač příznivec VW, musím však říct, že interiér dvojčat PSA Peugeot Rifter a Citroen Berlingo je o kus praktičtější - od větších polic nad hlavami, přes obří schránku v loketní opěrce nebo dvě přihrádky před spolujezdcem.

Trochu se ve mně pere to, jestli mám mít nějaké výhrady k materiálům nebo ne - na jednu stranu vycházíme z užitkové verze, na druhou stranu v autě, jehož cena může být až milion korun, takové plasty nepotěší. Situaci zachraňuje úžasné čalounění sedadel i interiéru a příjemný volant. Kromě klimatizace, která se ovládá přes displej, jsem neměl problém s ergonomií ovládání. Stále se ale musí čekat na načtení palubního systému po startu motoru a tak na zapnutí ohřevu sedadel je třeba pár vteřin počkat. 

Pod kapotou je známá jednotka 1.5 TSI ACT s 84 kW a 220 Nm při 1 750 – 3 000, která ve spojení s automatickou převodovkou DSG nabízí zrychlení na stovku za 11.9 vteřiny. Převodovka mne velmi mile překvapila svým chováním. Umožnila jak pomalý, tak prudký rozjezd. Ani couvání do kopce jí nevadilo. Dotazem na zastoupení značky jsem se dozvěděl, že jde o převodovku DQ381, tedy verzi s mokrými spojkami. To vysvětluje jednak vyšší příplatek a jednak to její vytříbené chování oproti té obyčejnější DQ200. Na pedál plynu reagovala převodovka vždy adekvátně a s benzínovým motorem nabízí rozumnou dynamiku. Výhrady jsem ze začátku testu měl ke spotřebě, která byla mezi 8 a 9 litry při týdenním pojíždění po městě. To mi přišlo, že by tento motor s aktivním vypínáním válců a s volnoběžkou, který řadí kolem 2 tisíc otáček asi mít nemusel. Na dálnici jsem čekal podobnou hodnotu a dočkal jsem se. Test dálniční spotřeby ukázal hodnotu kolem 8 litrů, konečná spotřeba testu pak byla 7.8 litru na sto km, tedy přesně o dva litry více než naftová varianta z léta. Ale na druhou stranu, kolik by mělo takové auto spořádat? Je to prostě daň za ten prostor a podobně velká SUV budou stejně hladová.

Jízdně Caddy svůj původ úplně zapřít neumí - do interiéru proniká více hluku především od zadní nápravy, která má ve skříňovém interiéru těžké podmínky a tak i malé spáry na silnici jsou slyšet uvnitř duněním. Aerodynamický hluk je do 100 km/h přijatelný, na dálnici už je třeba čekat trochu větší šumění vzduchu kolem karoserie. Motor na dálnici točí 2500 otáček a naplno umožňuje využít skvělý Travel Assist - zmáčknete jedno tlačítko na volantu a Caddy sama přebere rychlost ze značek, udržuje odstup a drží v pruhu. To vše velmi elegantně a klidně.  Na 17 palcových kolech je spíše tužší, určitě bych doporučil o palec menší, minimálně těm zvukům to učiní přítrž. Náš model byl vybaven příplatkovou položkou “Posilovač řízení pro hendikepované osoby”, která umožňuje velmi lehké ovládání volantu, bohužel s rostoucí rychlostí posilovač moc netuhne a ztrácí se veškerý cit z řízení. Škoda, že třeba nejde tato funkce deaktivovat z palubního menu.

Momentálně naleznete v ceníku Caddy začínající na 619 tisíci Kč s naftovým motorem, o 20 tisíc je pak dražší verze s benzínovou 1.5 TSI, která se schovávala i pod naší kapotou. Za nemalý příplatek 67 tisíc je k dispozici automatická převodovka DSG. Námi testovaná verze se vyšplhala s cenou ke 920 tisícům. To není málo, ale délka seznamu nabízených možností příplatkové výbavy je fascinující. Náš model měl i automatické parkování. Ale chybělo mu zrcadlení telefonu, jehož tlačítko odkazovalo do e-shopu s možností tuto funkci dokoupit.

Konkurencí pro Caddy byly hlavně vozy jako Berlingo a Rifter z koncernu Stellantis, které teď mají nejistou budoucnost svých spalovacích motorů a momentálně se nabízí jen s naftovými jednotkami v kategorii N1. Takže teoreticky aut tohoto typu s benzínovým motorem moc najít nelze - napadá mne snad jen Toyota Proace City Verso. Na druhou stranu, za podobné peníze už můžete mít ještě o kus větší Toyotu Proace Verso. Ve prospěch Caddy ale hovoří jejich dlouhotrvající design a jen pomalu klesající cena ojetých vozů. A teď, babo raď.