Suzuki Jimny se od uvedení na trh stal hitem, stal se autem, na které se na některých trzích čeká dva roky a všude sklízí samou chválu. Uznání zaslouží Suzuki tím, jak designéři přesně trefili jeho design - jinak by to auto určitě tolik rozruchu nevzbudilo - pamatujete si například na předchozí generace? Já moc ne, popravdě. Jak obstojí tenhle ultra kompaktní, stylový, velmi schopný offroad v testu, který nebude jen obdivovat design? Má smysl ho chtít i v případě, že nebydlíte v horoucích peklech?

Jimny speciálně v téhle barvě pozornost vyloženě přitahuje a zároveň navazuje na předchozí model a nechává si to zásadní pro své užitné vlastnosti - žebřinový rám, tuhé nápravy i redukční převodovku. Na délku měří 3645 mm - o necelých 5 cm víc než Citigo. Na první pohled se to nezdá, nezdá se to ani na fotografii, dokud v kabině nevidíte sedět člověka. Světlá výška je také úctyhodná, 210 mm, stejně jako Dacia Duster, například. K tomu ručně připojitelná přední náprava v rámci pohonu všech kol, malá délka, velké nájezdové úhly 37 stupňů vpředu a 49 stupňů vzadu. Ty doplňuje přechodový úhel 28 stupňů a ta zmíněná vysoká světlá výška - vlastnosti, které tohle auto předurčují do terénu. A tak jsme ho vzali do terénu, kde je jako doma.

Krabička hranatá

Jako vždy ale začnu prvními dojmy. Auto je krásné, je hranaté, je svítivě žluté, je roztomilé. Uvnitř je technicistní a účelové. Dobře se do něj nastupuje a nepřekvapí skvělý rozhled daný velmi kolmým sklem, tenkými A sloupky, velkými zrcátky a samozřejmě karoserií končící kousek za sedadlem řidiče. Klíčkem nastartujeme benzinový čtyřválec o objemu 1.5 litru s výkonem 75 kW a 130 Nm.  Jde o podélně umístěnou atmosférickou jednotku s nepřímým vstřikem (takže celkem ze staré školy). Ta je spojená s pětistupňovou, velmi krátce zpřevodovanou manuální převodovkou (takže také ze staré školy). Ale řadí se s ní hezky, motor je tichý, jde do otáček a má příjemný projev a okamžitou reakci na plyn - takže samé pozitivní věci. Alternativně lze za příplatek 28 tisíc Kč získat i čtyřstupňový automat.

Prvním velkým překvapením je řízení, které je sice přesné, ale volantem je potřeba kroutit více, než je zvyklý člověk z osobáku. Ale nevadí, je to otázka minuty si na to zvyknout. Velmi krátké zpřevodování znamená, že už od 50 km/h už se jede na pětku, tedy nejvyšší stupeň. Auto má typický charakter terénního auta, a tak se vlní a houpe, a na zatáčení reaguje trochu neochotně. Rozhodně to není SUV, které je ve městě více doma, než v terénu. Na městském okruhu poprvé okusím rychlost kolem 100 km/h - to už otáčky motoru stoupají ke 3 tisícům a v autě začíná být trochu hluk. Ve 130 km/h, což není úplně ideální cestovní rychlost, protože motor točí už přes 4 tisíce otáček a směrovou stabilitu je třeba hlídat více než obvykle. Nakonec je lepší zvolnit na 110 až 120 km/h a těšit se do terénu. Maximální rychlost je omezená na 145 km/h.

Navzdory tomu je klasická konstrukce Jimnyho doplněna a řadu moderních systému a asistentů. Vyjmenujme třeba automatickou klimatizaci, vyhřívání sedadel, LED světla nebo CarPlay a z těch komfortních pak asistent pro jízdu v pruzích, tempomat nebo i bezpečnostní přednárazový asistent.Přítomna je také novinka v podobě systému AllGrip PRO s funkcí kontroly trakce Brake LSD, která simuluje funkci mechanických samosvorných diferenciálů.

Nebojsa

Jimnyho standardně pohání zadní náprava a v případě potřeby lze i za jízdy připojit přední nápravu. Ta se připojí napevno a tak se čtyřkolkou není vhodné jezdit po asfaltu, protože se tím nadměrně ničí hnací ústrojí. Ideálně ji připojit, až když se protáčí zadní kola. K tomu je ještě k dispozici redukce, která zkrátí rychlosti o polovinu a umožňuje snadnější zdolávání terénu. Omezením může být to, že náhon na všechna čtyři kola zajišťuje elektronika brzděním protáčejících se kol a tím se simuluje uzávěrku diferenciálu. Ale pro tak malé a lehké auto a v této cenové kategorii je to pochopitelný ústupek, který zase tolik nevadí. Větším problémem může být to pevné spojení náprav (tedy absence mezinápravové spojky, která by umožnila rozdílné rychlosti otáčení kol jednotlivých náprav), protože díky tomu se autu moc nechce se zapojenou čtyřkolkou zatáčet a tak třeba rychlejší jízda na po kluzké silnici může být paradoxně lepší jen se zadním pohonem, který ale pro tento případ není zcela ideální. 

Terén

Takhle unikátní auto nestačí vyzkoušet jen na našich "pokusných" terénech pro SUV, takové auto chce něco víc. A nedaleko Prahy takové terény jsou v Offroad klubu Milovice, kam jsme se s kolegou vydali. Cesta 40 km po dálnici, s odběrem kolem 8 litrů benzínu na sto, je tak akorát dlouhá, aby se v Jimnym dala prohlásit za snesitelnou a během čtyřiceti minut už otevíráme bránu do terénního ráje (nebo pekla). Postupně se s autem seznamujeme, zkoušíme, co Jimny všechno zvládne s vědomím, že sice máme záložní auto na případné vyproštění, ale že chceme hlavně jezdit a tak moc neriskujeme.

Čtyřkolka je však potřeba prakticky od první chvíle. Louky jsou podmáčené a bahnité a pneumatiky se brzy promění v kotouče bahna, které samozřejmě trakci omezují nejvíce - nicméně ani tady nás Jimny nenechá na holičkách. Lehké auto se moc nepropadá a tak se po pár terénních vlnách se vracíme do lesa, kde je výrazně méně bahna, ale výrazně více terénních vln a technických částí. I tam omezují Jimnyho hlavně polosilniční pneumatiky (H/T, tedy provedení pro dálnici i terén), které v případě bahnitého terénu neumí přenést dost síly na podklad (M/T by byly určitě vhodnější).

Nicméně tady je zřejmé, proč má auto takovou konstrukci jakou má - výkon atmosférického motoru jde velmi jemně dávkovat, ruční řazení s redukční převodovkou umožní skvěle trefit potřebnou rychlost a sílu, a pevné nápravy poskytují dostatečný komfort a zároveň fascinující způsob, jak zůstat v kontaktu s terénem. Na terénních vlnách se pak ověří schopnost čtyřkolky a prověří chybějící uzávěry diferenciálů. Jimny to zvládá dobře a okamžitě zabrzdí kolo, které nemá trakci a posílá sílu na druhou stranu. V případě extrémního stoupání nemá elektronika bohužel šanci zapojit více než dvě kola zároveň. Co jí ale jde velmi dobře, je nápomoc při sjíždění svahů, kdy i lehké vybočení zádě umí jemnými pohyby korigovat a udržovat auto bezpečně ve stopě. Jimny je opravdový malý bojovník, který pokud jej netrápí velké bláto, zvládne výrazně více, než jeho majitel bude chtít překonat. Tentokráte bude lepší než slova kouknout dolu do galerie a pokochat se, jak se Jimny s nástrahami terénu popral. A pomyslnou třešničkou na dortu je rozumná spotřeba i v těch extrémních podmínkách. 

Resumé

Jimny je zcela odlišný od zbytku dnešní produkce - kombinuje klasickou techniku s tradiční konstrukcí, ale zároveň je moderní a svěží a nechybí mu řada elektronických asistentů. Jeho vzhled může být obrovským lákadlem, ale je třeba s ním trávit většinu času v terénu - ani ve městě, ani na dálnici úplně doma není. Ale v terénu za ty peníze nemá konkurenci a přemůže i řadu těch, co to s offroadem myslí opravdu vážně. Pokud potřebujete jezdit i po dálnici koukněte na Vitaru, je také skvělá, terénu se také nebojí a není drahá.