TEST: Opel Mokka X – atraktivita především

Opel Mokka (ať už s přídomkem X nebo bez něj) vždycky vzbuzoval hodně pozornosti. Světlo světa tento první městský crossover tradiční německé značky spatřil poprvé v roce 2012. V dubnu 2016 představil Opel modernizovanou verzi, v rámci níž přibylo k označení i zmíněné jedno písmeno navíc. Auto po designové stránce zase o trochu více dospělo a už nepůsobí tak neohrabaně. Ačkoliv zhruba rok po odkoupení ze strany francouzského PSA má Opel v nabídce hned tři městské crossovery (označení je zcela na místě, protože obě dvě novinky – Crossland X a Grandland X nemají pohon 4x4), i nejstarší z nich, právě dnes testovaná Mokka X je stále v prodeji a má co nabídnout. Paradoxem je, že právě Crossland, postavený na nové platformě sdílené třeba s Citroenem C3 Aircross, je modelu Mokka hodně blízko a dalo by se jej považovat za přímého konkurenta. I na sklonku života jsme se vydali ověřit v praxi, co opravdu Mokka nabízí, jaké jsou její hodnoty, přednosti i nevýhody. 

První dojem: to, co dělá Mokku Mokkou

Věřím tomu, že pokud se někdo z potenciálních zájemců o menší městský crossover (kategorie B-SUV) rozhodl pro Opel, bylo to především z estetického hlediska. I po těch letech, pokud počítám správně je jich téměř 7, je tento model pořád vcelku atraktivní a v případě volby zajímavé barvy, ALU kol a pár doplňků navíc se za ním i řada lidí otočí. Mokka samozřejmě není prvním SUV značky. Stačí si vzpomenout třeba na legendární Fronteru, které se napříč Evropou v devadesátých letech prodaly desetitisíce. To bylo ještě terénní SUV v pravém slova smyslu. Antara prodávaná po boku o něco úspěšnějšího Chevroletu Captiva byla pořád sice zajímavým autem, avšak něco jí chybělo. Mokka, byť je poměrně malým autem, což se dá vzhledem k zařazení do své třídy asi očekávat, jako by mi naznačovala, že chce alespoň uctít odkaz na starší a velmi hodnotné tradice. Stále je totiž v nabídce s pohonem všech kol a hlavně svým vzhledem na rozdíl od dnešních opravdu výhradně městských crossoverů pořád vypadá „terénně“. Na první pohled zaujme svou vyšší světlou výškou a robustními tvary. Třeba oproti Crosslandu je Mokka vyšší o cca. 5 cm, což není úplně zanedbatelné. Své na dojmu hraje i všemožné oplastování v přední i zadní části. Daní za to je třeba vyšší nákladová hrana zavazadlového prostoru nebo jeho mělkost. S faceliftem přišly i velmi efektní LED diody použité v typickym Opeláckém designu bumerangu táhnoucí se po horní i vnější hraně předního světlometu. Ty slouží k dennímu svícení i blinkrům. Za příplatek jsou k dispozici FULL LED světlomety, jejichž volbu nelze než doporučit.

Interiér: starý dobrý Opel i o něco levnější materiály

I když vývoj Mokky sahá samozřejmě pod léta patřící pod GM a svou platformu shodou okolností sdílí s Chevroletem Trax, najdeme pár detailů, které jsou trochu jiné, než bývá u Opelu zvykem. Důvod je jednoduchý. Z počátku výroby totiž všechny Mokky pro český trh chodily z jihokorejské továrny, později z důvodu enormní poptávky rozšířili její produkci i do španělské Zaragozy, která původně patřila především jiným modelům. Znáte to – přesunete stroje, techniku, plány, rozdíl kontinentu je ale stále znát. Výsledkem jsou o něco slabší výplně dveří, trochu horší odhlučnění i jiný chod ovladačů zpětných zrcátek, tlačítek elektrických oken a další takové drobné detaily. Nejde o nic zásadního, ale typického nadšence značky to rozhodí. Zbytek interiéru působí již zcela evropsky. Není sice tak sterilní jako v případě koncernu VW, ale i tak ctí základní hodnoty značky i trhu. Na mě osobně působí vcelku vyrovnaně. Od modernizace je u auta k dispozici vždy „základní“ dotykový displej audiosystému, kterému asi nelze nic moc vytknout. Jeho ovládání je naprosto jednoduché, díky tomu se nic nezadrhává a všechno v něm funguje tak, jak má. Zachoval si i důležité fyzické ovladače, a to na hlasitost, přepínání stanic (a skladeb), domovské tlačítko, a to pro menu telefonu. To je mimochodem velmi příjemné i díky skutečnosti, že v první verzi (stejně jako ostatním Opelům z těchto let) byla vyčítána přemíra tlačítek. Ovládání klimatizace zůstalo nezměněno a ačkoliv se promítá i na centrální displej, její nastavování taktéž probíhá přes mechanická tlačítka. Zastavím se na chvilku u sedadel, ty totiž vždycky u Opelu hrají prim. I jejich základní provedení je vcelku slušné. Já bych si ale stejně připlatil za vylepšenou verzi s certifikací německé zdravotní komory AGR. K dispozici jsou pro řidiče v nynější základní výbavě Enjoy (slabší Selection z nabídky pro letošní rok zcela vypadla) za 10.500 Kč, pro obě přední sedadla za 13.500 Kč, od druhé výbavy Innovation jsou pak vždy ve standardu. Za příplatek dostanete lepší boční vedení, přifukovatelnou a polohovatelnou bederní opěrku i prodloužitelný sedák, což osobně kvituji nejvíce. Možná by se nabízelo pozastavení i u prostornosti, tu ale u této kategorie příliš řešit nelze. Řidič i spolujezdec sice trpět nebudou, děti na zadních sedadlech asi také ne, ale ve čtyřech na hory by se s Mokkou asi nejelo nejlépe, a to i díky absenci středového tunelu (Mokka vždy vyjíždí se zadními sedadly dělenými a sklopnými v poměru 60/40). Kufr zároveň také není žádnou hitparádou, i díky již výše zmíněnému je jeho základní objem pouhých 356 litrů, což je dokonce o 14 méně než v případě základní Astry, ten maximální pak činí 1305 litrů.

Jízdní vlastnosti: zázraky nečekejte

Důležitým bodem hodnocení každého auta jsou i jízdní vlastnosti. Očekávání od SUV jsou nepatrně odlišná od “běžných automobilů”. Na prvním místě je zvýšený komfort způsobený především vyšším posazem za volantem. Tento předpoklad koneckonců splňuje téměř každé SUV a Mokka není výjimkou. Vyšší stavba karoserie dodává řidiči patřičný rozhled a při nejmenším také pocit bezpečí. Daní za to je ale bez výjimky o něco horší stabilita. Přeci jen si takovéhle auto řidič-závodník nepořídí. Chtít od Mokky naprosto vyvážené jízdní vlastnosti či solidní držení stopy v zatáčkách by bylo přehnané. Jistý náznak komfortu v jejím řízení sice shledávám, její poslední verze mi ale řidičsky připomíná vše, jen ne pořádné SUV. Podvozek je kupodivu naladěn spíše tvrdě než na komfort, který bych očekával. Vzhledem k naopak relativně malé hmotnosti má ale tendenci na větších nerovnostech auto odskakovat a házet nepříjemné rány do volantu. Myslím, že jistého zlepšení by bylo dosaženo volbou menšího rozměru kol. 17” ALU kola jsou ale nabízena pouze v jednom vzhledu a neudělají takovou parádu jako 18” s opravdu malým příplatkem 2.700 Kč pro INNOVATION. Pro ENJOY navíc 17“ ráfky z lehkých slitin nejsou k dispozici vůbec. Nevýhodou vyšší stavby karoserie (třeba oproti Crosslandu) jsou i o něco vyšší náklony při prudších pohybech volantem, to šlo ale očekávat a nejde tak o velké překvapení. Nižší hmotnost (pouze lehce nad 1,3 tuny v závislosti na motorizaci) byste naopak ani v nejmenším netipovali z projevu motoru. Ať už zvolíte “základní” oturbenou jednačtyřku nebo moderní dieselovou jednašestku, první pocit bude opravdu lenivý a ke slušným výkonům budete muset auto přemlouvat až ve vyšších otáčkách. Skoro bych řekl, že je mi v Mocce příjemnější diesel, a to i vzhledem ke srovnání s předchozí jednasedmičkou, která byla typická svou chrochtavou zvukovou kulisou. Výhodou (a dnes už do jisté míry anomálií na trhu) zůstává, že všechny motorizace mají k dispozici čtyři válce a maximální výkony odpovídají potenciálu, tzn. nejde o přeturbované maloobjemové motory, u nichž by řidič musel mít strach o spolehlivost. Na kratší vzdálenosti je 1.4 TURBO naprostým ideálem, spotřebou se lze přiblížit k 7 l/100 km, dlouhodobě počítejte ale spíše ještě o 0,5 až 1 litr více. Naopak na delší vzdálenosti a pro spořivější jízdu je ideálem diesel, spotřebou se dostanete až k magické hranici 5 l/100 km a není problém se jí držet. Velkou a zcela nespornou výhodou Mokky je možnost pohonu všech čtyř kol i automatu (pro benzín i diesel), automat a 4x4 však dohromady nedáte. Na druhou stranu i samočinná převodovka ctí zásady tradic, jde totiž o klasický šestistupňový hydrodynamický měnič, jehož údržba není náročná a životnost téměř nepřekonatelná.

Mokka X: pro náročné estéty a nenáročné řidiče

Věřím, že i teď po letech na trhu má Mokka svou klientelu. Vlastně ji i na jednu stranu chápu. Většina dnešních řidičů přeci není závodníky. K čemu bych pak potřeboval “lepší” jízdní vlastnosti? Bezpečné předjetí asi dovolí každá z motorizací, trápit vás nebudou servisní náklady a ani strach ze spolehlivosti. Mokka nabízí i všechny možné moderní asistenty, a to od toho parkovacího přes bezpečnostní (nouzové brzdění, hlídání mrtvého úhlu či opuštění jízdního pruhu) až po bezklíčové odemykání i startování a samozřejmě FULL LED světlomety. Z tohoto úhlu pohledu Mokka rozhodně není stará a kupodivu příliš nezestárla ani po stránce vzhledové. Byť jsem ji neměl nikdy v lásce, její design se mi vždy líbil. Mám rád i tradiční Opelácké hodnoty - skvělý posaz za volantem, kvalitní sedadla i jednoduché ovládání. Naopak lehce zklamán jsem ale z jízdních vlastností, a to jak z naladění podvozku, tak z projevu benzínového motoru. Celkem přívětivá je v dnešních dnech i cenová politika českého importéra. Troufnu si tvrdit, že mnoho čtyřkolek za 521.990 Kč v Čechách nepořídíte a pokud ano, tak rozhodně nemají takový styl jako právě dost možná poslední „pořádné“ SUV od Opelu. Byť řidiče s velkým Ř úplně nepotěší, její nabídka je naopak i po letech vcelku lákavá a svůj zájem si tak určitě mezi širokou veřejností přitáhne.