Před nedávnou dobou jsme vás informovali o tom, že do Česka dorazil nový Opel Corsa a navnadili vás, na co se těšit. No a nyní dorazila Corsa již osobně k nám do redakce, abychom ji mohli pořádně prohlédnout a vyzkoušet. Nový Opel Corsa je stále vozem segmentu B, jedná se již o šestou generaci a ta nynější ponese typové označení F. Toto eFko má opravdu na co navazovat. První Corsy spatřily světlo světa v roce 1982 a postupem času se Corsa stala pro Opel velmi důležitým modelem. Nejen že je jeho neprodávanějším modelem, v České republice se dokonce v roce 2007 stala Autem roku. Aktuální model je prvním, co vznikl po francouzsko-německém sňatku ve spolupráci obou automobilek (Peugeot a Opel). Proto je nová Corsa postavená na platformě CMP a motory s technikou dědí taktéž od své francouzské polovičky. Ostatní si pak inženýři z Rüsselsheimu dotváří sami. A já myslím, že jim to docela klape. Koho by zajímaly detaily, odkazuji na článek zde. Teď se ale pojďte podívat, jaká je při každodenním použití.

VZHLED: ATRAKTIVNÍ, ALE Z DAVU NEVYČNÍVAJÍCÍ

Auto jsem si přebíral ve tmě a takhle Corsa tak trochu zapadne mezi ostatní auta. Hned po odemknutí a efektním problikání světel je však jasno, že to žádná tuctovka nebude. Často uslyšíte, že má Corsa být konzervativním sourozencem Peugeotu 208. Ano, dvěstěosmička je extravagantní, ale říct o Corse, že je konzervativní? Za mě je šmrncovní, jen svůj styl tak nekřičí do všech stran. My jsme měli k testování verzi GS-line, což by měla být její sportovně vzhlížející varianta. A dává to vědět. Z boku se snaží tvářit jako coupé se snižující se střechou, ostré linie po bocích a barevně odlišená střecha přecházející přes C sloupek na páté dveře vše jen umocňují. Navíc i zvýraznění C sloupku připomínající kormidlo letadla je velice efektní. Vadou na kráse jsou pouze ohromná dvířka nádrže, jejichž spodní část ještě mírně odstává od linie vozu.

Za předek pak dávám designerům jedničku. Světla rozšířující se do stran krásně navazují na chromovanou linku uprostřed masky chladiče. Nárazník s bočními nádechy, kde jsou umístěny mlhovky a obrácený úsměv mřížky nárazníku, dávají Corse agresivní výraz. Kapota je profilovaná do tří linií – dvou postranních, které pokračují na A sloupky a jedné centrální. Dohromady opravdu paráda. Záď vozu je poté odkazem na ostatní modely Opel. Je decentní a oceňuji, že zde nenajdu falešné výfuky či přehnaný difuzor, nýbrž jeden klasický výfuk s pěknou koncovkou.  

UVNITŘ: FUNGUJÍCÍ JEDNODUCHOST 

Po usednutí do vozu pokračujeme v podobné notě. Palubní deska je jednoduchá a orientovaná na řidiče. Svěží nádech jí dodává červeně lakovaná linie. Svrchní část vyrobili z měkčeného plastu. Klasická, analogová kaplička ukazatelů před vámi je přehledná a navzdory dnešní digi-době není vůbec špatná.  

Uprostřed palubní desky se nachází displej, který zobrazuje informace palubního počítače. Kdo by však ohrnoval nos nad analogy, může si vybrat i kompletně digitální kokpit. Centrem palubní desky je dotyková, 7palcová obrazovka. Po grafické stránce ji není co vytknout. Je v příjemné výšce, skvěle dostupná řidiči a její ovládání je jednoduché a intuitivní. Ovládání klimatizace je schované níže, byť se opticky může zdát utopené, ovládat jde bez obtíží a rušení jízdy. Zde jsou přítomna i tlačítka na výhřev oken a sedaček. 

Několik výtek bych však měl k volantu. Do ruky padne skvěle, ale je zbytečně velký a množství tlačítek vytváří spíše chaos. Navíc i po vzhledové stránce mi k jinak povedenému interiéru nesedí. Spodní části palubní desky a výplně dveří jsou z tvrdého plastu. Působí trošku fádně, ale jsme v segmentu B, takže bych to tak neprožíval. Prostoru v druhé řadě není nazbyt. Rozhodně není určen k tomu, aby zde dva dospělí cestovali k moři. Ale převézt vzadu děti do školy, na kroužek, nebo i na chalupu zvládne hravě. Totéž platí o zavazadlovém prostoru. Přístupný je dobře, objem 309 litrů je pro vůz dané kategorie naprosto dostatečný. A pokud bude bagáže více, sklopíte zadní sedačky a místa je rázem více než dosti. Co je však ostuda, že úplně chybí madla nad okny v druhé řadě či jakýkoliv pokus o poutko na kabát nebo samotné osvětlení zadní části. Takové šetření snad nebylo třeba. Situace v druhé řadě je obecně o něco horší. Jednak nástup je trošku krkolomný. Krátké dveře a tudíž malý vstup nejsou zrovna ideální, místa pro nohy zde také moc není a oči máte při horní linii oken. Navíc hlavová opěrka moc hlavu nepodpírá. Pro dospělého člověka to komfortní není, ale děti si zde pohodlí určitě najdou.

JAK SE V NÍ JEDE?

Srdcem vozu je v našem případě benzínový tříválec o objemu 1.2 litrů dopovaný turbem, a to ve spojení s manuální 6stupňovou převodovkou. Auto disponuje výkonem krásných 100 koní, pro vůz pohybující se okolo hmotnosti 1000 kg je to až až. Skvěle tak doplňuje sportovní prvky karoserie a interiéru. K tomu je auto obohaceno o sportovní podvozek a kotoučové brzdy na obou nápravách (pro porovnání třeba Renault Captur vzadu kotouče nemá). Pozici za volantem najdete hravě. V naší Corse nechyběla sportovní sedadla. A nutno uznat, lze je označit za perfektní. Nejsou tvrdá, ale ani měkká a mají skvělé boční vedení. Holt sedadla Opel vždy uměl a umět bude… Rozhodně nemáte ani za ostřejší jízdy pocit, že z nich vypadnete. Z pozice řidiče máte slušný výhled jak na ovládací prvky v kabině, tak ven z vozu. Snad jen A sloupky by mohly být užší. Po otočení klíčkem v zapalování se auto typicky zatřese a zavrní – holt tříválec se prostě nezapře. Poté však o sobě dává vědět jen nepatrně a tento projev lze navíc překrýt hudbou z audiosystému, který hraje slušně. 

Ale pojďme se rozjet. Pedály jdou pěkně zlehka, spojka je poměrně měkká. Za to řazení je překvapením. Jde hladce a přesně, dráhy nejsou zbytečně dlouhé. Žádný ze stupňů nikde nehledáte. Trošku mi vadí přeposilované řízení, ale primárním teritoriem Corsy bude město, a tak je to pochopitelné, sportovní režim vše navíc lehce vylepší. Při klidné jízdě panuje na palubě opravdová pohoda. Motor skoro neslyšíte a ani aerodynamický hluk vás nijak extrémně rušit nebude. Auto jede jistě, nijak se nehoupe a dokonce máte na českých okreskách, že je snad někdo opravil (bohužel neopravil). Jenže my máme k dispozici verzi GS-line a tudíž by byl hřích Corsu trošku nepotrápit. A jí to vůbec nevadí! Motor se s chutí nechá vytáčet, sázíte jeden kvalt za druhým a najednou se divíte, kolik už jedete, auto rychlost vůbec nedává najevo. V zatáčkách dodává rozumnou jistotu a chová se čitelně. Až na limitu se začíná projevovat mírná nedotáčivost. Reakce na plyn je bryskní a motor se hezky sbírá již od nízkých otáček. Navíc zde máte již zmíněné magické tlačítko SPORT. No, na charakteru řízení a jízdy moc změnu necítím, jen zvuk je více dunivý. Každopádně zasportovat si při cestě domu nebo jen tak pro radost zvládá perfektně a přitom vám nebude chtít proklepat celé tělo. Co se týče brzd, nemám námitek, mají rychlý nástup a auto krotí bez větších obtíží. Ideální cestovní rychlost se v případě Corsy pohybuje do 150 km/h, v takovém případě poskytuje Corsa komfort i jistotu. Určitě ale nepočítejte s tím, že budete aspirovat na vládce levého pruhu, k tomu Corsa prostě není určena.

Nakonec bych se ještě zmínil o asistenčních systémech. Těch umí nabídnout Corsa opravu hodně. Vypíchnu jen dva. Světla LED Matrix svítí brilantně, jsou plně automatické, ve tmě vás jen tak něco nepřekvapí a v této třídě jde rozhodně o unikát. Z asistentu jízdy v pruzích jsem však mírně v rozpacích. Do města je spíše nevhodný. Chová se trošku zbrkle, na dálnici se ale chová již lépe. Zejména pak při večerní cestě domu z práce, kdy ještě přemýšlíte co a jak, vás mírně koriguje do pruhu a pokud stále neposloucháte, decentně připomene, že byste měl držet volant, protože Corsa sama řídit ještě neumí.

ZKOUŠKA BĚŽNÉHO DNE…

Pro Corsu jsme si připravili takový klasický denní scénář pro ilustraci toho, pro koho a kam se Corsa hodí… Byl to takový hezký pátek. Ráno pěkně nasněžilo a nás čekala cesta do práce. Hned po nastartování zapínám výhřev sedadel i volantu a topení naplno. Jedeme opatrně, auto hlásí, že to může klouzat. Jízda ve sněhu ale ani tak není problémem. Při razantnější jízdě zasahuje ESP. Po chvíli už mám ruce v teple, sedačka hřeje a topení začíná fungovat asi po 3 minutách. Krizové ráno jsme přežili. A hurá do další výzvy. Po práci na nákup. Masová panika na parkovišti nahrává Corse, je malá a mrštná. Než se několik SUV zorientuje v úzkých uličkách, my už bloudíme mezi regály. Zde chválím parkovací asistent, kombinace senzorů a kamery vám parkování hodně usnadní. Kufr hravě pojme nákup a jedeme domů, zabalit se a vyrážíme ve dvou na víkend. Sníh ze silnic je pryč, a tak to vezmeme svižně. Čeká nás 120 km, většina po dálnici. Do kufru přidáme dva “příručáky”. Corsa je zatížená, ale na dynamice jí to úplně neubírá. Chování v zatáčkách je beze změn. Podvozek se chová stále stejně, takže pokud si nedáte vajíčka na plato kufru, nic vás limitovat nebude. Po dálnici kopec nekopec drží 130 na tempomat i na nejvyšší rychlostní stupeň, předjíždění není problémem. Po hodině a půl jsme v cíli. Rozhodně nejsme rozlámaní. Cesta byla příjemná a výslednou denní spotřebu 6,6 l/100 km považuji za  je přijatelnou. Byť návraty v neděli nemusím, na cestu zpět se těším.

ZÁVĚREM: DO MĚSTA I (NE)POHODY JE IDEÁLEM…

Corsa GS-line je opravdu holka pro všechny. A to nemyslím nijak hanlivě. Není to hot-hatch, ale sportovní geny nezapře. Není ani měkkou a komfortem překypující kabelkou, přitom vás povozí ve velkém stylu. A mně se tohle líbí. Je to dobrá společnice na každý den. Ráno, až budete spěchat do práce, si z cesty uděláte menší rally erzetu, večer se pak poklidně odvezete domů. Objede s vámi všechny nákupy, návštěvy a kdo ví co ještě a ani nebude chtít, abyste si k ní pořídili vlastní čerpací stanici. V klidu jsme se pohybovali se spotřebou okolo 5 l/100 km, při sportovní jízdě jsme se přehoupli lehce přes 8. Když k tomu připočtu slušnou výbavu, šmrncovní vzhled a cenu naší specifikace začínající těsně pod 400 tisíci – výsledek mi dává víc než smysl.