Nissan Leaf - elektromobilita už nemusí být jen životní styl

Recenze: Nissan Leaf 2018 – elektromobilita už nemusí být jen životní styl

Elektromobilita dnes stále budí hodně vášní, nějaký názor na elektrická auta má prakticky každý. Od prvních generací elektrických vozů však uplynulo pár let a spoustu zažitých informací ohledně dojezdu, nabíjení i nákladů již neplatí. Jaký je život s elektromobilem si povíme v první části, jak se jezdí s Nissanem Leaf 2018 se pak podíváme v druhé části.

.

Život s elektromobilem

Častým argumentem proti elektromobilům je to, že se musí neustále nabíjet a jejich nabíjení trvá dlouho. Je pravda, že na dlouhé trasy elektromobil stále není bez kompromisů, nicméně pro městský provoz nebo dojíždění do práce je dojezd 250 km více než dostatečný, takže zbyde energie i na komfortní spotřebiče. Osobně jsem se co se týče klimatizace nijak neomezoval, jestli jsem správně pochopil údaje na obrazovce tak její vliv na spotřebu je někde mezi 1 a 2 kWh na 100km, spotřeba celého vozu je přitom někde okolo 15 kWh na 100km.

Ale zpět k nabíjení – v městském provozu se mi baterii za den z plné kapacity vybít nepodařilo, vždy jsem tedy nabíjel až z domácí zásuvky, kde se přes noc vůz nabil vždy do 100%. Pro mé účely to dostačovalo, nicméně majitelé elektromobilů mají možnost si domů pořídit i tzv. Wallbox, díky kterému dobijete vůz do šesti hodin. Ve městě pak o nabíjecí místa není nouze – dobíjel jsem třeba i u Průhonického Lídlu, kde mi nabíječka zdarma dobila vůz o 23% za 13 minut, což je dojezd cca. 60km.

Vyplatí se elektromobil?

Elektromobily ještě stále platí za trend pro ekologické nadšence spíše než rozumnou volbu ve vztahu k nákladům na provoz, ale musím říct, že hranice mezi těmito dvěma světy se stále ztenčuje. Náklady na provoz jsou totiž velmi příznivé – při průměrné ceně za kWh 4Kč a spotřebě 15 kWh na 100km se dostaneme na částku 0,6Kč/km, a to nepočítáme s tím, že někde lze dobíjet zdarma, případně za měsíční paušální poplatek. Taktéž odpadá výměna oleje a další úkony spojené se spalovacími motory, i servisní prohlídky jsou tedy levnější. Pořizovací cena je sice stále relativně vysoká, pokud bychom ale srovnali náklady na palivo za cca. 200 tisíc km s běžným podobně výkonným vozem s automatem (cca. 2Kč/km), tak u Leafu ušetříme minimálně 280 tisíc Kč, připočteme-li i náklady na servis a parkování v modrých zónách v Praze, váhy se již lehce mohou přehoupnout ve prospěch elektromobilu. Samozřejmě nevíme, jaká je životnost baterie, ve prospěch elektromobilů ale mluví i třeba jízdní komfort. Díky okamžitému zrychlení se kamkoliv připojíte bez problémů, praktická je také absence převodů a prodlev s nimi spojenými.  

Jízda s Leafem

I přes pohon na elektřinu je Nissan Leaf prakticky normální vůz – není prakticky nic, na co by si musel běžný řidič zvykat nebo bylo jinak. Přítomnost elektromotoru prozradí až „nastartování“, kdy se po stisknutí tlačítka vlastně vůbec nic nestane. Rychlejší rozjezd pak doprovází zvuk ne příliš vzdálený tramvaji, couvací manévry doplňuje zvuková signalizace kvůli bezpečí okolního provozu. Asistenční technologie tu jsou prakticky totožné s moderními vozy – adaptivní tempomat je doplněn o funkci aktivního udržování v pruhu, nouzová automatická brzda i systém pro automatické parkování. Při manévrování pomůže panoramatický 360 stupňový kamerový systém.

Zrychlování v Leafu se díky okamžitému nástupu výkonu jeví subjektivně mnohem rychlejší, než papírově je – hodnota z nuly na 100km/h je 8,6 sekundy, v autě vám to připadá ale mnohem rychlejší a na 50km/h jste prakticky okamžitě. Pro městský provoz je to naprosto ideální, protože při rozjezdech se lze na auto skvěle spolehnout. Síly je opravdu dost, až je občas na mokru třeba být s plynem trochu opatrnější, protože pak i ESP má plné ruce práce s přenesením výkonu přes přední kola na vozovku. To ale platí pouze o standardním režimu – když zapnete režim ECO, auto se opravdu uklidní, místy možná až zbytečně moc. Naštěstí ale je zde pod plynovým pedálem ještě „tlačítko“, které dovolí využít celé spektrum výkonu.

E-Pedal – brzda není potřeba (téměř)

Na rozdíl od standardních vozů se spalovacími motory není v případě elektromobilů a hybridů brzdění zbytečným vyléváním paliva oknem, ale při správném dávkování brzdného účinku spíše prostorem pro rekuperaci energie a tím pádem i dobíjení baterie. Na to myslel i Nissan a proto přišel v této generaci Leafu s úplně něčím novým a tím je ovládání pouze plynovým pedálem. V praxi jde o to, že když plynový pedál pustíte, tak auto začne brzdit tak, aby dosáhlo maximálního rekuperačního účinku. Nejedná se tedy o maximální brzdný účinek – v nouzových situacích brzdový pedál použít musíte, pokud tedy nechcete spoléhat na to, že Leaf zastaví sám v rámci nouzového brzdění. I tak je to velmi praktická věc, která zjednodušuje úspornou jízdu, která v případě elektromobilu znamená maximální využívání rekuperace. I když se E-Pedal může jevit složitě, je jeho používání překvapivě přirozené a praktické zejména ve městě, kdy třeba na křižovatce můžete dát nohu z plynu, protože vůz stojí sám.  V kombinaci s tempomatem jsem tak E-Pedal prakticky nevypínal a cítil se lehce nepatřičně pouze po přesednutí do běžného vozu.

Interiér a exteriér – prémiové materiály a analogový tachometr

Po usednutí za volant vás překvapí prémiové zpracování interiéru – za kvalitní materiály a prošívanou kůži na palubní desce pokračující do výplně dveří by se nemuseli stydět ani německé sedany. Zbytek doplňují měkčené plasty a lehce nepraktické lesklé plochy třeba okolo „voliče směru jízdy“ (rozumějte místa, kde bývá obvykle řadící páka). Je trochu škoda, že Nissan nezvolil přístrojovou desku ve formě jednolitého displeje, místo toho je zde analogový ukazatel rychlosti a nalevo od něj pak relativně velký displej, který zobrazuje veškeré další informace. Samozřejmě to vlastně vůbec ničemu nevadí, protože veškeré informace můžete mít i na tomto displeji, jen zrovna u elektromobilu by člověk čekal pozitivnější přístup k úplné digitalizaci. V rámci palubního počítače se dozvíte spoustu dat o vaší jízdě – praktický je třeba odhad doby nabíjení podle typu nabíječky. Nechybí ani ovládání na volantu, kde se ovládá jak palubní počítač na levé straně, tak i tempomat na pravé. Místa je v autě dost, cestující vzadu dovede trochu překvapit zvýšená podlaha kvůli baterii, i tak jsou ale místa vzadu dostatečně pohodlná.

Zvenku pak Leaf dostál oproti předchozích generací velkých změn – je z něj najednou auto, které se valné většině lidí líbí. Přední maska bez viditelných otvorů dává svou příslušnost k elektromobilům znát na první pohled a černá barva vedoucí od bočních oken až do horní části víka kufru je opravdu hezký doplněk, díky kterému auto budí pozornost. Aby bylo znát, že se jedná o vůz na elektřinu, je pod kufrem vyvedena ještě horizontální lišta v modré barvě.

Závěr – elektromobil do každé rodiny?

Nový hatchback od Nissanu s elektrickým pohonem mě překvapil zejména tím, že za těch několik dní, co jsem s ním jezdil, jsem na něm nenašel prakticky žádné nedostatky. Nechci, aby tato recenze vyzněla tak, že by všichni hned měli nahradit své vozy se spalovacími motory elektroauty, to určitě ne. Překvapilo mě spíše to, že pro Leafa může existovat cílová skupina lidí, kteří ocení nejen ten často omílaný ekologický aspekt, ale i se jí jeho provoz může vyplatit. Elektrický Nissan je do městského provozu opravdu ideální společník. A i když trasy mimo dojezdový rádius budou vždy kompromisem vyžadující plánování dopředu, zvládnout se dají. Je nabitý moderními technologiemi a (ne)překvapivě tichý i komfortní. Pokud máte v garáži dvě místa a bydlíte blízko velkého města, prakticky nevidím důvod, proč si Leafa nepořídit.