Segment SUV-B je velmi populární a v rámci něj v prodejích jednoznačně kraluje domácí Škoda Karoq. A tak je ideálním “materiálem” pro srovnávací testy. Už jsme jej postavili proti neméně populárnímu dusteru ve článku Dacia Duster vs. Škoda Karoq. Teď jsme využili toho, že značka SsangYong na českém trhu opět začíná nabízet své modely a půjčili si nové Korando. Je jasné, že žádný z vyzyvatelů domácí značky to na českém trhu nebude mít jednoduché a tak se podívejme, jestli jde jen o národní hrdost, nebo něco víc.

Přestože jsou si vozidla velmi podobná v řadě oblastí, v jednom se liší zásadně. Téměř shodné rozměry (Korando je 7 cm delší), patří do stejné třídy, oba modely jsou nabízeny i s podobnými pohonnými jednotkami, podobnou výbavou, nebo podobnou velikostí zavazadlového prostoru. Kde se liší velmi výrazně, to je cena. Cena testovaného Karoqu se přiblížila k 950 tisícům, zatímco prakticky totožně vybavené Korando vyjde o 200 tisíc levněji, tj o 20% levněji. A to může hrát poměrně zásadní roli při rozhodování, ale také při posuzování jednotlivých modelů.

Exteriér

Před námi stojí dva zástupci stejného segmentu, každý ale své okolí zkouší zaujmout jinak. Škodovka jednoduchými elegantními tvary, Korando výrazně komplikovanějšími a zdobnými. Karoq svou velikost spíše maskuje do vzhledu crossoveru a snaží se působit spíše drobněji. Korando naopak velmi vysokou hranou kapoty a kolmými pátými dveřmi s horizontálními liniemi svou příslušnost k “teréňákům” podtrhuje. Korando mělo slušivou třešňovou červenou, která dala vyniknout černým doplňkům i chromovým ozdobám. Karoq se dostavil v tmavě šedé, která ještě víc podtrhne jeho snahu nevyčnívat. Šedá barva zamaskuje černé plasty, které jinak auto opticky zvýrazní. Ani jedno auto podle mne není královnou krásy v designu, ale Karoq svou skromností v mých očích hraje prim. Ale je to spíš volba “mezi slepými jednooký král”, protože ani jedno z aut nemá design vyloženě oku lahodící.

Interiér

Zde je to skoro stejná písnička - velmi jednoduchý, až strohý interiér Karoqu vlastně zachraňují dvě věci - rozměrné obrazovky a krásné světlé čalounění s velmi vkusnými, světlými, látkovými sedadly. Ta jsou pohodlná a svým bočním vedením krásně obepnou tělo. Korando dává na odiv souhru lesklých ploch, vysoké hradby přístrojové desky v kombinaci s vyšším posazem na velmi příjemných, odvětrávaných kožených sedadlech, bez výraznějšího bočního vedení s kratším sedákem. To, jak člověk po usednutí vnímá velikost auta, je snad ten největší rozdíl. Masivní kapota a gaučová sedadla dělají z Koranda koráb, respektive dostaví se pocit výrazně většího auta. V Karoqu tenhle pocit chybí, ale například pro ženy je to spíš dobrá zpráva.

Uvnitř obě auta lákají na nejmodernější prvky výbav - dva velké displeje, automatická klima, elektricky nastavitelná sedadla, 230V zásuvky, Apple CarPlay i Android Auto, bezklíčové startování, elektricky otevíratelné pátá dveře atd. Korando dokonce nabízí možnost zobrazení zrcadlení mobilního telefonu přímo na infodispleji před řidičem. To je velmi neobvyklá funkce, která pak dělá z obřího hlavního displeje jen zobrazovač jména přehrávané písničky. 

Technika a jízda

Oba vozy měly pod kapotou 1.5 litrové turbomotory, které jsou v rámci jejich nabídky nejsilnější benzínové. Karoq má velmi známý TSI motor se 110 kW a 250 Nm, spojený se sedmistupňovým DSG. Korando ze stejného objemu dostává 120 kW a 280 Nm, ale k přenosu síly používá klasický hydrodynamický měnič Aisin se 6 stupni. Oba vozy měly poháněná jen přední kola. Přiznám se, že té kombinaci 1.5 TSI s DSG nějak nemohu přijít na chuť. Motor a převodovka jako by nebyly ovládané jedním plynovým pedálem, jakoby nevěděly jeden o druhém. Zatímco první třetinu dráhy pedálu plynu motor na povely prakticky nereaguje a do toho se ještě motor obecně z nízkých otáček těžko sbírá, po trochu větším stisknutí už začne převodovka bít na poplach a zbytečně jančit. Pak se dostaví skoro neočekávané zrychlení a odezva motoru. Karoq tak nabízí buď vyloženě letargickou jízdu nebo divoké reakce pohonné soustavy. V tomto směru bylo Korando trochu lepší a reakce na plyn rychlejší a příjemnější. Obě auta velmi dobře maskují rychlost a tak bych zrychlení na 100km/h za 8,4 s u Karoqu nehádal. Výrobce Koranda uvádí zrychlení 12 vteřin a přisuzoval bych to delšímu zpřevodovování jen 6 stupňového automatu. Každopádně ani těch 110 resp. 120 kW bych autům netipoval. Korandu nepomáhá 122 kg hmotnosti, které sebou vozí navíc a tak ve výsledku obě auta mají zhruba 12,5 kg hmotnosti na jeden kilowatt. Nakonec oběma autům nejvíc vyhovuje velmi jemné zacházení, to zvládají obě skvěle. Převodovky jsou sametové, řadí nenuceně a drží motory v nízkých otáčkách. Když dojde na svižnější jízdu, tak je Korando lepší společník. Ale pokud chcete auto pod plynem “ždímat” v zatáčkách a řadit pádly pod volantem, je zase DSG ve sportovním režimu příjemnější, než změny rychlostí v Korandu. Tam se automat chvíli snaží povely pádel poslouchat, ale po pár vteřinách si stejně zařadí sám.

Oba vozy mají poměrně tuhé nastavení podvozků, takže se rozhodně ostřejší jízdy nezaleknou. Korando překvapí tím, jak málo se naklání a jak jeho 19" kola zvládají poměrně dobře filtrovat nerovnosti. Ale do interiéru propustí trochu více hluku, respektive jsou citlivější na povrch. Karoq měl příplatkové adaptivní DCC tlumiče, které jej trochu zvýhodňují a na 18tkách byl skvěle odhlučněný i odladěný. V Comfort režimu je houpavý a ve Sportu tvrdší, i když změna nastavení tlumičů není tak citelná, jako třeba v nedávno testovaném Golfu, nebo Passatu, kde jsme tlumiče DCC také měli.

Kámoš do deště

Korando jsme dostali z pouhými 200 km na tachometru a zpočátku bylo překvapením, jak rychle mizí palivo z nádrže. Po městě i na dálnici nad 10 litrů, nicméně spotřeba postupně lehce klesala, ale výsledky našeho měření spotřeby nelze brát úplně jako směrodatné. Karoq také není žádný asketa a jeho dlouhodobé počítadlo bylo na hodnotě přes 9 litrů. Ale nějaké porovnání máme. Stejnou, 100 km dlouhou, trasu do Karlových Varů (výletním tempem pátečního hustého provozu) zvládl Karoq o 1,5 litrů méně při spotřebě 6,2 litru. Přestože věřím tomu, že  spotřeba korejského vozu klesne, nemyslím, že motor dosáhne tak dobrých výsledků jako 1.5 TSI, který má sice takový “jalový” projev, ale je (možná i díky tomu) celkem úsporný. WLTP hodnoty, které víme, že jsou velmi spolehlivé, věští 0,7 litru ve prospěch Karoqu s 6,9 litry na sto km v kombinovaném jízdním cyklu.

Dojmy Wondrise

Srovnávací testy se neobejdou bez účasti většího počtu osob/řidičů a tak tady jsou postřehy toho druhého: “technickými parametry se zabývá článek celkem podrobně, takže já se tu pokusím pouze zprostředkovat osobní dojmy. Předem podotýkám, že nejsem zrovna zastánce přístupu SUV za každou cenu, takže z této dvojice bych si patrně nekoupil ani jeden exemplář, ale dokážu pochopit některé argumenty, jako je třeba pohodlné nastupování a zejména vylézání z vozu či nakládání zavazadel, proč po tomto segmentu někteří lidé sahají. 

Hned na začátku musím oběma konkurentům přiznat příjemné svezení. Karoq posádku o trošku lépe odstínil od hluků a nerovností vozovky, ale ani v jednom z vozů mě nerušily vyloženě nepříjemné zvuky. Po přejetí ze silnice na polní cestu jsem přes komfortnější podvozek Karoqa připsal malé plusové body Korandu, které o chlup lépe zprostředkovalo terén, po kterém jelo (to samozřejmě budete považovat za výhodu jen tehdy, pokud Vás to zajímá :)). Navíc vyšší a rovnější víko motoru dávalo pocit, že sedím v offroadu. Také později před rozbřeskem, když mi vydatnou rosou řádně provlhnul spacák, šel jsem dospat zbytek  noci do Ssangyongu, neb mi nabídnul po sklopení sedadel rovnou plochu zavazadlového prostoru, což Škoda snad i díky sedadlům VarioFlex (které mají jinak spoustu výhod) nemohla.

Výkonově jsou obě jednapětky pro auta dostatečné (popsáno výše), v interiéru mě zaujal každý soupeř trochu jinak. Karoq lepším vedením sedadel a někde na dotek příjemnějšími, i když usedlými materiály, Korando zase odvětráváním sedadel a třeba “prostorovým” ambientním osvětlením ve dveřích a před spolujezdcem...”

Závěr

Teď by to asi chtělo nějaké rozuzlení celého testu. Obě auta nabízí to, co slibují - dost místa pro všechny, prostupnost lehkým terénem, snadnější nastupování a dostatečný kufr pro zavazadla a kopu elektroniky. Oba mají tiché benzínové motory, které neruší a nabízejí podobnou dynamiku s tím, že Korando má lepší reakce na plyn, trochu tlumené klasickým automatem, který je také váhavější na rozjezdu. Karoqu lze vytknout to, že si moc nerozumí motor s dvouspojkovou převodovkou. Jinak je to skvělé auto. Jeho elektronika je o kousek vyladěnější, jeho jízdní vlastnosti dospělejší, jeho kufr je praktičtější, spotřeba motoru nižší, citlivost na povrch a komfort podvozku je lepší. Většina atributů je však patrná pouze při přímém srovnání obou vozů, kdy nejvíce vynikne rozdílný pocit z velikosti auta. Je otázka, jak se bude Korando po 5 letech prodávat a jak bude spolehlivé. To všechno se zdá, že Karoqa staví na pomyslný trůn. Ale pak tu máme tu poslední drobnost. Peníze. Ty jsou, jak známo, až na prvním místě. Rozdíl v námi testovaných vozech byl přes 200 tisíc ve prospěch Koranda. A právě těch 200 tisíc tak nějak zhruba přesně představuje  rozdíl v tom, o kolik je Karoq lepší volba. A tak si budete tentokrát závěr muset udělat společně s vaším bankovním kontem.