Obě patří do stejné třídy (C-SUV), stojí podobné peníze, i přes to je mezi nimi mnoho rozdílů. Jako kdyby proti sobě stály dva protiklady. Ještě jedno mají ale společné – oba testované exempláře se musí spokojit s pohonem pouze jedné, přední nápravy, a to ačkoliv jde o spíše větší SUV než-li typicky malé městské crossovery. Japonec alespoň svou technikou představuje moderní přístup, pod kapotou má totiž zcela nový, moderní benzínový agregát o objemu 1,5 litru spojený s šestistupňovým manuálem. Naopak (ne)tradiční Němec prezentuje zaběhlé hodnoty v podobě osvědčeného naftového dvoulitru a osmistupňového automatu s klasickým a spolehlivým hydrodynamickým měničem. Při prvním pohledu na obě auta zároveň bych snad ani neřekl, že jde o konkurenty, CR-V totiž působí jako znatelně větší auto. Přímí konkurenti to totiž opravdu nejsou, Grandland patří spíše k menším zástupcům třídy a protivník naopak k těm větším. Mimochodem obě auta jsou v Čechách ještě docela neokoukaná, Honda uvedla své největší SUV v poslední generaci na český trh v závěru loňského roku, Opel pak na přelomu let 2017 a 2018. I to nás motivovalo k dalšímu zajímavému srovnávacímu testu. Jak asi dopadne? Větší nebo menší? Tradiční vs. moderní? Sportovní či komfortní?

První dojem: každý trochu po svém

Nebudeme si nic nalhávat. SUV jsou jednoznačně trendem. Důkazem je třeba i skutečnost, že autem s největším nárůstem evropských prodejů z TOP 25 bylo SUV, Peugeot 3008. Pokud to ještě nevíte, Grandland X je vlastně sesterským modelem právě již zmíněného veleúspěšného SUV z Francie. Zpět ale k našim dvěma kandidátům. Oba vozy na první pohled působí moderně, každý ale tak trochu po svém. Grandland na můj vkus hraje trochu více na city. Své na tom dělá i příplatková exkluzivní barva modrá Topaz v kombinaci s černě lakovanou střechou a dvoubarevnými ráfky z lehkých slitin. Všechny výše zmíněné lifestylové doplňky bych si ještě před pěti lety uměl představit tak akorát na sportovněji laděném hatchbacku nebo liftbacku, dnes se stávají realitou i na SUV. Přijde mi to jako vidět smysl v nesmyslu, ale sportovní prvky na SUV se mi prostě zatraceně líbí. Na druhé straně stojí CR-V. Je vidět, že jde o zcela nový model. S předchozí generací nemá tohle auto skoro nic společného. Působí moderně, osobně se mi hodně líbí přední světlomety, ve kterých už nenajdete jedinou žárovku – vše je totiž řešeno LED diodami. I výběrem barvy, šedomodré metalízy, nebo třeba menšími 18“ disky z lehkých slitin s vyšším profilem ale CR-V vedle Grandlanda (19“ s nižším profilem) působí spíše obyčejně. Jako by mi (CR-V) říkalo, že je pravým SUV a nemusí si na nic hrát. V zásadě mi to nevadí, obě auta mají něco do sebe. Odlišnost jejich designu ale jen poukazuje na další rozdíl.

Po usednutí: ve stejném duchu

Ve stejném duchu, jako tomu bylo v případě exteriéru, se nese i vnitřek vozů. Grandland je uvnitř takovým běžným autem. Z pozice řidiče nemám ani pocit, že bych seděl v nějakém jiném, větším autě. Pohodlně si během chvilky najdu svou ideální pozici, ve výbavě mám totiž mnou oblíbená a kvitovaná sedadla s certifikací AGR. Celkově působí interiér Opelu velmi uhlazeně, nenacházím v něm žádné nekvalitní materiály. Příjemně padnoucí do ruky je i typický Opelí volant, to je bohužel jeden z mála prvků, který můžeme této německé značce svým původem přisoudit. Zbytek totiž pochází z produkce matky, koncernu PSA. Mám na mysli třeba celý audiosystém nebo palubní počítač. Na rozdíl od Peugeotu si ale Opel ponechal jeden unikátní bod příplatkové výbavy – vyhřívaný volant, za ten jsem mu hodně vděčný. Poněkud zastarale pak působí třeba i přístrojová deska, digitální štít totiž do německého Rüsselsheimu, kde automobilka sídlí, ještě z Francie nedorazil. Jednoduché ukazatele, ručičky či malý palubní počítač se starší grafikou a pouze trojím možným zobrazením pak nepůsobí nic moc. To v Hondě šli trošku jiným směrem. Na první pohled si větší SUV opět na nic nehraje. Vzhled interiéru sice vypadá uhlazeně, snahu o luxus (ve střední výbavě Elegance) ale nečekejte. Standardní textilní sedadla bych hodnotil sice nadprůměrně, řidičova bederní opěrka je navíc už ve standardu, na konkurenční příplatková AGRka ale nemají třeba jen délkou sedáku, rozsahem nastavení či bočním vedením. Silnější postavy do nich však zapadnou o něco příjemněji. Ač jde o záležitost čistě subjektivní, líbí se mi pojetí přístrojového štítu Hondy, pokud se tedy zaměřím na jeho středovou část v digitálním provedení. Na druhou stranu nenabízí téměř žádné nastavení zobrazení a už vůbec nedává možnost hrát si s jeho grafikou. Dostávám se tím k hlavnímu úskalí Hondy, ovládání elektroniky. Zatímco audiosystém už byl vyladěn takřka ke geniální jednoduchosti, palubní počítač jsem stále nějak nepochopil. Nabízí mraky možností, ty se ovládají na levé části volantu. Pokud chce ale řidič přepínat mezi jednotlivými počítadly jízdy nebo jej nulovat, musí sáhnout po typickém „párátku“ trčícím z přístrojovky. Stejným způsobem resp. jeho otáčením se mění i intenzita osvětlení budíků. Ach, kdy se toho Japonci už zbaví? Příjemně, podobně jako u Opelu, se pak ovládá v pravé části volantu adaptivní tempomat. Oceňuji jeho přítomnost i v nižší výbavě – body příplatkové výbavy jsou totiž u Japonců tradičně velmi strohé. Třeba takový asistent jízdy v pruzích musíte ale vždy v případě zájmu o jeho činnost u Hondy aktivovat, Opel naopak vyžaduje jeho vypnutí v případě nezájmu. Že by další odlišnost? Hodně příjemně na mě působí i středový panel v novém CR-V. Imitace dřeva v dekoru palubní desky mimochodem působí přesně tak, jak má – naznačuje, že jde o pravé SUV. Stejně je tomu i v případě středového panelu, který je spíše širší než v případě konkurence a vypadá příjemně mohutně. V případě vysunutí loketní opěrky má pak řidič v ideálním dosahu i řadící páku.

Rozměry a výbavy: menší či větší a méně či více?

Když už jsem na začátku zmínil, v čem všem jsou si oba vozy podobné, je určitě potřeba rozebrat detailněji ty parametry, které jsou odlišné. Tak především mám na mysli rozměry. Opticky i v reálu je větším autem CR-V, a to o 7 cm do výšky a znatelných 12 cm do délky. Šířka je pak téměř stejná, 1855 mm resp. 1856 pro Grandlanda. Největším překvapením je pak ale rozvor, ten je totiž lepší o 1,2 cm v podání Opelu. Jde doslova o paradox, podélný „přesah“ za nápravami Hondy je totiž tímto rozdílem umocněn. Pokračuje tím náš příběh, tedy klasické SUV vs. novodobý crossover. Rozdíly v rozměrech způsobují třeba i odlišné nájezdové úhly, jízdní komfort (obojí ve prospěch CR-V), stabilitu v zatáčkách (lepší v Opelu) i výšku nákladové hrany kufru (opět hovořící pro Hondu). Možná se teď divíte, že vychází menší rozvor jednou jako lepší varianta, otázkou je ale pouze vaše preference. Pokud hledáte spíše dynamiku, určitě vám bude více vyhovovat tvrdší německý podvozek. Chvilku se zde ještě pozastavím. Právě Grandland X je jedno z nejlépe hodnocených aut v tzv. losím testu stability, i proto jsme se právě na podvozek zaměřili. Hodnocení je pak jednoduché – auto je opravdu hodně tvrdé a sedí jako přibité, což překvapí nejednoho zákazníka SUV. Mě jako mladému dynamickému řidiči to vůbec nevadilo. Za to CR-V leží na úplně opačném pólu nastavení – jízda v něm je příkladně plavná a na jeho palubě se tak můžete cítit jako na polštářích. Uznávám, že se toto nastavení ke klasickému SUV hodí o poznání více. Dokončím zároveň ještě jednu myšlenku spojenou s rozměry – díky zadní nápravě posunuté u CR-V vzhledem k proporcím o něco více vepředu a díky vyšší stavbě karoserie je obecně příjemnější nakládání do zavazadlového prostoru, který je zároveň i o poznání větší. Porovnání objemu kufru zní takto: základní 514 vs. 561 l, maximální 1652 vs. 1756 l (hovořící pro Hondu). V praktičnosti tak vítězí větší z dvou testovaných SUV.  

Jízdní vlastnosti: Jekkyl & Hyde

Jak podnadpis této kapitoly napovídá, i v oblasti jízdních vlastností půjde o dva zcela odlišné přístupy. Dokonce bych si dovolil chování obou aut na silnici považovat za dva absolutní protiklady. Jak už jsem naznačil v povídání o rozměrech, CR-V je naladěno i díky vyššímu profilu pneumatik a kratšímu rozvoru na ladnější, komfortnější jízdu. Tomu odpovídá i motor, u něhož se vyplatí na chvilku pozastavit. Jde totiž o novou benzínovou patnáctistovku s výkonem 127 kW a točivým momentem 220 Nm. Tato jednotka tvoří v modelové řadě základ, pouhých 15 kW k dobru jí ale zároveň stačí na vrchol nabídky. Někde mezi se pak nachází hybrid disponující atmosférickým dvoulitrem a systémovým výkonem 135 kW. Dnes bude řeč ale opravdu výhradně o „základní“ pohonné verzi, kterou konkrétně my máme spojenu s pohonem pouze jedné, přední nápravy. Za zmínku stojí i manuální šestistupňová převodovka, ta je totiž, jak už bývá u Japonců zvykem, opravdu povedená. Díky turbodmychadlu v kombinaci s technologií VTEC zároveň nemusí být zpřevodování úplně krátké, a tak k pohonu ani tak velkého auta nepotřebuje nějakou přehnanou žíznivost. Já jsem se se spotřebou dokázal pohybovat okolo 7,5 l/100 km a věřím, že při troše snahy bych se ještě o půl litru níže dostal. To je za mě moc příjemné překvapení. I jízdním projevem působí velmi vyváženým dojmem, není příliš hlučná a její zvuk není nepříjemný. Grandland na to jde opět trochu jinak, nejbližší alternativou k benzínové patnáctistovce od Hondy by měla být oturbená jednašestka, kterou však Opel nabízí jen ve spojení s osmistupňovým automatem a navíc má navrch min. 6 kW (8 koní), naftový dvoulitr je přeci jen běžnější a žádanější variantou. Výkon mají s Hondou téměř stejný (opět 3 KW ve prospěch Opelu), v praxi má pak o něco lepší dynamiku vůz s bleskem ve znaku, a to především díky skvěle pracujícímu automatu a masivnímu náskoku v točivém momentu (400 Nm vs. 220). Rozdíl to není ale markantní, a to i přes drobnou hmotnostní výhodu Opelu. Očekávatelně je na tom o něco lépe Opel i se spotřebou. Byť je jeho motor naladěný docela dynamicky, dokáže jet úsporně a dostat se až na hranici 5,5 l/100 km. Bohužel za dynamiku se i tady platí, při využití potenciálu se není problém dostat i nad 8 l/100 km, což už u nafty zrovna málo není. I pro Grandlanda ale platí skvělé odhlučnění, dobré zpřevodování, hladký chod (na poměry dieselu) nebo překvapivě příjemné pružné zrychlení.

Verdikt: když musíte vybrat vítěze z odlišných zástupců jedné kategorie

Ani dnes nebude výsledek srovnávacího testu zcela jednoznačný. Už mnohokrát jsem se nechal slyšet, že dnes již neexistují vyloženě špatná auta. Za tímto tvrzením si stále stojím. Existují samozřejmě takové kousky, které určité cílové skupině nemusí vyhovovat. A vzhledem k odlišnostem obou exemplářů, které přede mnou dneska stojí, si troufnu říci, že oba kandidáti mohou být určitou skupinou považování za naprosto nevhodné. Grandland je takovou lifestylovkou s designem, za kterým se otočíte. Jako bych měl to auto ve svítivě modré metalíze, s černou střechou a velkými koly pořád před očima a jako by na mě ty jeho parádní LEDky mrkaly jako modré oči sexy blondýny. Po designové stránce by u mě Honda ve vzájemném porovnání pohořela, ačkoliv nejde ani v nejmenším o ošklivé auto. Pokud porovnám obě dvě specifikace, cenový deficit má tentokrát zcela výjimečně Opel, Honda totiž s bohatou výbavou druhého stupně ELEGANCE vyjíždí za vcelku přijatelných 749.900 Kč a připlatit si lze jen za metalízu (rozumných 13.990 Kč), za to Grandland bude v nejvyšší specifikaci (s mnoha příplatky) a s nejsilnějším motorem min. o sto tisíc výše. Jako mladý a dynamický řidič bych si i přes tento znatelný rozdíl dokázal připlatit a v garáži mít zaparkovaného Opela. Tady ale mluvíme o autě pro masy lidí, pro širokou veřejnost, a tak v mých očích dnes vítězí právě Honda. Z praktického hlediska je to prostě lepší auto, má skvělou zážehovou jednotku, příjemné zpracování, velmi pohodlný podvozek i téměř nedostižný komfort pro celou posádku. Na hory bych hold opravdu jel radši novým CR-V, a to ačkoliv je na svezení, pocit z jízdy, ovládáním příslušenství, dílenským zpracováním i celkovým dojmem Grandland stále o trochu napřed.

Honda CR-V (89 %)

Plusy: skvělý benzínový motor, vyvážené jízdní vlastnosti, prostornost a komfort uvnitř

Nevýhody: ovládání palubního počítače, horší dílenské zpracování (např. dorazy dveří), menší výběr výbav

Opel Grandland (88 %)

Plusy: skvělá převodovka, líbivý design, super jízdní vlastnosti

Nevýhody: vyšší cena, horší tlumení nerovností, menší zavazadelník (a vysoká nákladová hrana)