Blíží se konec zimy, tedy období, právě kvůli kterému jsou SUV často kupovány - sníh, stav komunikací daleko od ideálu a časté výlety na hory jistě patří k těm nejčastějším argumentům právě pro vůz s 4x4 a vyšší světlou výškou. Na test jsme proto vzali Kodiaq, Koleos a CR-V.

Srovnávací test velkých SUV: Kodiaq vs. CR-V vs. Koleos

Blíží se konec zimy, tedy období, právě kvůli kterému jsou SUV často kupovány - sníh, stav komunikací daleko od ideálu a časté výlety na hory jistě patří k těm nejčastějším argumentům právě pro vůz s 4x4 a vyšší světlou výškou.  A tím pádem je i nejvyšší čas pro pořádný srovnávací test velkých SUV. Kdy jindy, když ne teď, ptám se sám sebe. Dlouho jsme něco takového navíc plánovali. V souvislosti s přeměnou trhu, kdy se nám za posledních pár let nebo spíše dekád stalo z klasického SUV spíše městské vozítko nebo i vlivem horko těžko splnitelných emisních limitů EU se stále méně zástupců této třídy rodí s pohonem všech čtyř kol. Světe div se, i přes to jsme našli hned tři kandidáty na pozici pořádného, statného a poctivého SUV s náhonem na všechna kola i automatem. Před námi tak dnes stojí tři pořádně velká auta, všechna jsou od podlahy až po střechu nabitá nejmodernějšími technologiemi, mají hýčkat svého řidiče i posádku přemírou prostoru a co víc, všechny se pyšní nejsilnější motorizací (sportovní verze vyjímaje) a samozřejmě i dnes relativně žádanou automatickou převodovkou. Pro všechny tři kandidáty byste navíc museli v kasičce vcelku pochopitelně sáhnout na více jak jeden milion korun, což rozhodně není málo. I proto jsou naše nároky vskutku vysoké. Něco mi říká, že řada z vás bude vítěze tipovat velmi snadno a já jen takto pro začátek odvětím, že jednoduché to vůbec nebude…

První dojem: design je u SUV jedním z klíčových parametrů, ale…

Ano, v době, kdy už řada zástupců segmentu (C-SUV) nemá zcela žádné ambice pro jízdu v terénu, je design stále více a více důležitý. I proto je pro nás jako hodnotitele neméně důležitý první dojem, který v nás naše dnešní stroje vzbuzují. Když bych měl být konkrétní, sám ještě dnes přemýšlím, jaký kus se mně osobně líbil nejvíce. Pokud mám ale jmenovat jeden, jehož šarm se vyjímal hned na první dobrou, pak volba padne na Renault Koleos. Většinou jsem spíše nepřítelem obyčejných šedých/stříbrných metalíz, neboť většina aut s nimi vypadá opravdu dost fádně. Vlastně jsem si ještě do předvčerejška myslel, že tahle barva nemůže slušet ničemu. Zapomněl bych snad možná jen na Insignii, pro mou obhajobu nutno uvést, že šedá Flip Chip je přeci jen zbarvená lehce do modra… Pak ale přijel Koleos a měl-li bych ho popsat dvěma slovy, byly by to: „vkusná elegance“. Jojo, zase se ukazuje ten francouzský šarm a krása. Na pomyslné druhé příčce po stránce designové se u mě umístila nová Honda. Ta boduje zcela neokoukaným designem, který naopak ale působí přeci jen trochu neohrabaně. Výraz mu však dodává jakousi robustnost, jež k velkým SUV prostě patří a nejde ji tak hodnotit záporně. Velmi navíc autu sluší tmavě červená metalíza. Tu bychom oproti oběma zbylým konkurentům mohli označit za vyloženě výstřední. Naopak jako šedá myš, a to zcela doslova, působí mladoboleslavský etalon. Ani jeho design není vyloženě okoukaný, byť už je nějaký ten pátek na trhu a vlastně je přesně tím, čím jako zástupce Škodovky má být. Kodiaq není vyloženě líbivým autem, není ani ošklivý, za to je ve všech možných úhlech pohledu funkční. V dnešním srovnávacím testu je ale nejméně výrazný. Na atraktivitě mu navíc výrazně ubírá zvolená barva, šedá metalíza už dneska asi nikoho neohromí.

Dojmy v interiéru: moderna, funkčnost nebo elegance?

Byť u vnějšího designu jde především o subjektivní dojmy a já bych si netroufl říci nic hanebného ani o jednom z dnes srovnávaných vozů, u interiéru už najdu pár objektivně měřitelných parametrů, navíc předesílám, že teď už se bude hodnocení odlišovat dost podstatně. Nemám tím ani trochu na mysli přehnaně pozitivní nebo až příliš negativní názory, každý koncepci interiéru pojímá zcela jinak. Rozdíly jsou o to znatelnější, že už jen díky samotným zemím jejich výroby (Francie, ČR a Japonsko) jsou k odlišnostem doslova předurčeni. Svěží prostornost cítím především v naší domácí Škodovce. Palubní deska je mi u největšího českého SUV poměrně daleko, což opticky vytváří dojem velkého a hlavně hodně prostorného auta. Opět je ale funkčnost upřednostněna nad estetičnem. U našeho exempláře totiž někdo zapomněl v ceníku zaškrtnout digitální přístrojový štít, klasické budíky v něm tak působí doslova letargicky. Nic na tom nespraví ani poměrně malý, byť graficky povedený palubní počítač. Naopak velmi moderně působí velký skleněný displej audiosystému. Ovládání, přehlednost i rychlost je na špičkové úrovni, chybí mu snad jen jedno – mechanické ovládání hlasitosti (kolečko), na jehož absenci si asi nikdy nezvyknu. Omývat pořád dokola bych mohl i neblahou skutečnost, že se příjemný skleněný povrch postupně a docela rychle omatlává s každým dotykem více a více. Naprosto úžasná jsou ale skořepinová sedadla, která mi sice k velkému medvědovi nejdou, za to opravdu skvěle obepnou řidičovo tělo, a to i rozměrnějších postav. Jde mimochodem asi o jediný výstřední prvek u vozu s okřídleným šípem ve znaku.

Posuňme se pouze o stupínek dále, do vozu jen zlehounka vzdáleného. Koleos na první pohled působí o hodně malebnějším dojmem. Skoro bych i řekl, že jde o auto o půl třídy níže. Zdání ale klame. Atmosféra uvnitř vozu je naprosto jiná. Hned vás totiž obklopí luxus v podobě kvalitních materiálu, výtečného dílenského zpracování a moderních prvků. Renault taktéž není na trhu vyloženě nováčkem. Určitými směry působí poněkud „staromódně“, o tom ale až za chvilku. Chtěl bych totiž zmínit první zásadní rozdíl – francouzská přístrojová deska sází totiž výhradně na digitální displeje a byť nejde o geniální řešení (které vzhledem k příbuznosti s Nissanem X-Trail nenabízí tolik individualizace), rozhodně je lepším. Úplně jsem si nezvykl na vertikálně roztažený displej audiosystému, který francouzský výrobce hojně užívá napříč celou modelovou řadou. Tady má s poslední verzí softwaru sice už k dispozici konektivitu Apple CarPlay/Android Auto a navíc údajně má s dalším updatem nabízet i roztažení přes celý displej (nikoliv jen úhlopříčně), ani tak svou intiuitivitou na „simply clever“ nemá. Naprosto mě naopak dostalo ozvučení Bose, které nemá absolutně žádnou chybu. Do ruky mi vskutku nejlépe padne i francouzský volant, naopak na ovladače audiosytému umístěné vpravo pod ním si buď zvyknete nebo budete plakat.

A teď do moderny, na řadě je Honda. Stejně jako Renault řeší přístrojovku digitálně, což kvituji. Grafika však jako by se inspirovala nějakou starší videohrou. I tak se mi ale líbí více než v případě Kodiaqu. Prostorově je blíže spíše Renaultu (tzn. spíše menší). Pozitivně ale hodnotím mohutný středový panel, který jsem chválil už v klasickém testu dvoukolky. Naopak centrální panel je přeci jen o něco širší a já tak nemám dostatek místa pro své nohy (do šířky). Působí ale vcelku robustně, a to nemůže vadit žádnému vyznavači velkých vozů. Zastavím se na chvilku u volantu. Pokud jsem se pozastavoval nad řešením Renaultu, to „Honďácké“ už asi nepochopím vůbec. Všechna tlačítka jsou totiž umístěna právě na volantu, je jich tak na jedné straně 10, na druhé 11 = celkově 21. Na to si asi nezvykne nikdo… Centrální displej má naopak vcelku příjemný systém a uchoval si hlavně jako jediný z testovaných klasické kolečko na hlasitost, a to jsou rozhodně plusové body! Sedačky má pak CR-V nejjednodušší, nabízejí sice přifukovatelnou a polohovatelnou bederní opěrku (tak jako všechny vozy v testu), nemají ale téměř žádné boční vedení a délka sedáku je spíše podprůměrná, což mně osobně vůbec nevyhovuje. K sezení se váže mimochodem ještě jedná „chytrá“ funkce, a to komfortní vystupování. Někde ve vývoji (nebo směrem ke mně) totiž došlo k nějakému komunikačnímu šumu a funkci komfortního nastupování (přisunutí sedačky zpět) se mi nepodařilo rozchodit. Abych ale nebyl převážně negativní, Honda má přeci jen (ještě) jednu konkurenční výhodu, tou je head-up displej. Promítá se sice jen na malé sklopné sklo, což představuje levnější variantu oproti promítání na čelní sklo, zobrazovaná plocha je ale poměrně velká a nabízí tak relativně slušnou grafiku.

Technika: každý trochu jinak, všichni vrcholově – který vrchol bude nejlepší a v čem?

Není tajemstvím, že jsme si co do pohonného ústrojí vybrali nejsilnější varianty v cenících jednotlivých vozů. Každý z nich, jak už výše zmíněné odlišnosti naznačují, na to jde tak trochu jinak. Navzdory tomu mají všichni automat a pohon všech čtyř kol. I v těchto technických parametrech ale existují jisté rozdíly. Tak třeba už zmíněná převodovka bývá často zásadním tématem a jinak tomu není ani dnes v našem případě. Zatímco Škodovka sází na již tradiční a velmi rychle fungující ústrojí dvouspojkového DSG, oba dva (ne)Evropani naopak volí poněkud kontroverzní variátorovou převodovku CVT. A teď čerte vyber si. Ani jedno totiž není mým vysněným ideálem, neboť třeba takové DSG je opravdu rychlé a jeho řazení je pocitově naprosto neznatelné, musí si na vás ale zvyknout a přemýšlí, jak se zrovna v danou situaci zachováte. Když mu pak provedete cokoliv, co nečeká, chová se zbrkle a překvapeně. Naopak CVT zas jede tak, že vlastně ani nevíte jak - otáčky tak nějak divně kolísají podle aktuální intenzity stlačení plynu. Divíte se, proč francouzský Renault sází na podobnou původem japonskou techniku jako Honda? Odpověď hledejte u Nissanu.

Byť totiž nynější dvoulitrový diesel pochází původně právě z Renault-Group, po pár letech v depozitáři jej oživil právě Nissan, který k němu připojil i svůj variátor. Budete se divit, ale co se převodovky týče, lepší CVTéčko je to v Koleosu, skoro bych i chvílema jako (ne)znalec tipoval, že jde o klasickou skříň. V tomto hodnocení přeci jen ale o chlup vyhraje DSG v Kodiaqu a skvělý motor naopak nejvíce zabíjí převodovka Hondy. Paradoxně jsou si všichni ale podobní systémem pohonu všech kol. Byť jsem byl na začátku článku velmi nadšený, že máme k dispozici hned tři auta se čtyřkolkou, musím uznat, že ani u jednoho z nich nejde o úplně poctivý pohon. Všichni totiž sází na preferenci přední nápravy a připojování zadní v případě prokluzu. Jediný rozdíl pak představuje Koleos, jenž umí do omezené rychlosti (cca. 50 km/h) uzamknout výkon pevně 50:50 na obě nápravy, naopak lze na voliči i zcela vypnout připojování té zadní, což může pár decilitrů na delší cestě ušetřit. Možnost volby vidím tentokrát jako konkurenční výhodu.

Motoricky: dvoulitr nafta nebo jednapětka benzín?

Z téměř každé strany poslední dobou slýcháme hesla jako nafta je mrtvá a dieselům odzvonilo. My v redakci jako nezaujatí novináři jsme ale zásadně proti takto silným tvrzením. V zásadě je pravdou, že v malých autech určených především kratším jízdám diesel nikdy neměl co dělat. Teď jsme ale u velkých SUVéček a vzhledem k velké nosnosti i prostornosti bych k nim rád přistupoval naprosto rovnocenně.

Začněme třeba tím alternativním řešením, které představuje Honda CR-V s doslova revolučním agregátem 1.5 Turbo V-TEC. Ten jsme již testovali a ve variantě s manuálem a pohonem přední nápravy nás doslova nadchl. Nežere, slušně jede, není hlučný… Sám o sobě by tak motor v Hondě zasloužil 4,5 z 5 hvězdiček. Teď k němu ale přidejte vyšší váhu (vzhledem k vyšší výbavě a hlavně čtyřkolce) a menší objem už má jednoznačně trošku více zatopeno. Třešničku na dortu tomu přidává zmíněné CVT, které příliš neposlouží ani k rychlé ani k úsporné jízdě. Jinak velmi dobrý motor je tak přeci jen trochu předimenzován a hold nemůže dostat plné hodnocení.

Škodovka je přesně taková, jaká má být. Skvěle funguje, slušně jede, nenechá vás na holičkách, ale nepředstavuje ani žádné emoce. 140 kW v Kodiaqu jede pocitově o hodně lépe než Honda, zároveň umí i dieselově něco málo uspořit a řazení DSG je přeci jen příjemnější než lineární zátah CVT. Překvapením nakonec je ale Koleos, od kterého byste asi vzhledem k pro Evropana nevšední technice nečekali žádné super vlastnosti. Opak je ale pravdou, jeho dvoulitr má slušný zátah v celém širokém spektru otáček, CVT mu v tom spíše pomáhá, než ubírá a umí se přizpůsobit aktuálně požadovanému výkonu. I tentokrát mám navíc subjektivně pocit, že mě je schopný zatlačit do sedačky lépe než Honda. Na zrychlení je sice stejně díky absenci 10 kW a pomalejší převodovce o něco horší než Kodiaq, svezením se však v Renaultu cítím o malinko lépe. Na spotřebu pak s relativně slušným odstupem vyhraje mladoboleslavský zástupce. Kodiaq umí jezdit dlouhodobě za 7 l/100 km, Koleos a Honda pak někde okolo 8,5 l / 100 km.

Verdikt: nic jednoduchého, poctivé SUV ale stále existují

Dlouho jsem přemýšlel, jak vyberu vítěze. Dopředu jsem věděl, že nepůjde o nic lehkého. Tak jako většina ostatních jsem ale výsledek trochu očekával. Ztížený jsem měl výběr i vzhledem k pořadí, jak se ke mně auta v průběhu týdne dostávala. Nejdřív jsem se dostal k Hondě, kde mě zklamal především krátký sedák a složité ovládání na volantu. CVT navíc velmi povedené motorizaci spíše uškodilo. Když jsem tak po pár dnech přesedl do Kodiaqa, cítil jsem poměrně znatelný skok. Kdybyste mi zavázali oči a nechali jste mě chvilku si s autem hrát, pocitově bych Kodiaqu dal za funkčnost všude zhruba o půl stupínku lepší hodnocení. Vypadalo to, že mám o vítězi jasno. Naším cílem ale není vybrat „nejfunkčnější“ vůz. Když jsme se pak s kolegy v sobotu potkali ke společnému focení, od prvního pohledu mě Koleos zaujal a doufal jsem, že mě nezklame ani jízdně. Jak jsem již zmínil, ze začátku mi dělalo problém vůbec rozklíčovat, o jakou převodovku jde. Troufl bych si říci, že z ní Nissan a Renault vymáčkli pro svou vrcholnou variantu absolutní maximum. Velmi příjemný je Koleos podvozkově, motoricky a hlavně prostředím na palubě, to je podle mého naprosto bezkonkurenční. Nechybí vytříbené materiály, kvalitní kožené čalounění, měkčené plasty nebo kůží čalouněné detaily (vč. výplně dveří). Čeká nás ale ještě jeden zásadní pohled, a to do ceníků testovaných vozů. Zatímco Honda a Renault si za své kousky řeknou téměř shodně (okolo 1 milionu a 50 tisíc korun), Škoda je o zhruba 200 tisíc výše. Kdybyste tak vedle mě postavili Koleose a Kodiaqa a řekli mi, že si za stejnou cenu můžu jeden z nich vybrat, chvilku bych váhal a neuměl bych vám říci jednoznačný verdikt. S vidinou cca. 20 % cenového rozdílu, který prostě není a nemůže být zanedbatelný, mám však naprosto jasno. Honda stojí tak nějak lehce popodál a čeká, kdy přijde její čas. A ten přišel právě teď. Má v hrsti jednoznačný argument – za stejnou výbavu, slušnou techniku, dobré zpracování a hlavně dostatek prostoru všemi směry si umí říci o 20 % méně než Škoda. I proto si ji tedy dovoluji dát na stejnou příčku jako Kodiaqa. Sláva vítězům a čest poraženým…

1. Renault Koleos Initiale Paris 2.0 dCi

Plusy: skvělé dílenské zpracování, výborné materiály, dobrý motor, decentní ale příjemný design

Negativa: vyšší spotřeba, méně prostoru, horší logika infotainmentu

Samostatná recenze a fotogalerie: Renault Koleos Initiale Paris dCi 4x4: pařížská výletní loď

2.-3. Škoda Kodiaq Style 2.0 TDI DSG 4x4

Plusy: nejlepší kombinace motoru, pohonu a převodovky, prostornost, spotřeba, logický audiosystém

Negativa: nekvalitní materiály v interiéru, nudný design, vyšší cena

Samostatná recenze a fotogalerie: Škoda Kodiaq Style 2.0 TDI 4x4 DSG: zase trochu jinak, ale o něco lépe

2.-3.Honda CR-V 1.5 Turbo VTEC

Plusy: výborný motor, dobrý audiosystém, solidní odhlučnění, neokoukaný design

Negativa: převodovka zabíjející potenciál motoru, krátký sedák, horší dynamika, nelogické ovládání (a mraky tlačítek na volantu)

Samostatná recenze a fotogalerie: Honda CR-V 1.5 TURBO 4WD CVT: kliďas i rozumně moderní SUV