O kolik rychlejší bude Škoda Octavia se základním motorem 1.5 TSI, když ji oblečete do závodní zelené barvy? A má smysl k těm 150 koním chtít snížený sportovní podvozek? A jak jízdnímu komfortu pomohou tlumiče DCC? To vše v testu stálice českého hvězdného nebe, Škodě Octavii. 

Čtvrtou generaci Octavie jsme testovali během posledních let s litrovým motorem, plug-in hybridní iV, verzi RS, i s legendárním TDI, tedy dvoulitrovou naftou. Ten benzínový litrový tříválec už v nabídce není, a tak když jsem přemýšlel, jakou verzi bych chtěl vyzkoušet, sáhl jsem po současné základní pohonné jednotce. Tou je 1.5 TSI 110 kW s manuální převodovkou. Tenhle motor jsme už zkoušeli několikrát, ale co si pamatuju, tak s automatickou převodovkou. Například ve Fabii Monte Carlo nebo VW T-Roc Cabrio. Rukama nám prošla i varianta eTSI, tj. mild-hybridní pohon s automatickou převodovkou. Ten jsme měli třeba v Golfu Variant a nedávno i v Cupra Leon. Ve všech těch autech mi vadilo to, že převodovka buď motor dusí v nízkých otáčkách nebo jej vytáčí do otáček tak vysokých, že už tam nemá motor moc co nabídnout. To nejhezčí na tomhle motoru je střední pásmo otáček. A tak se nebudeme schovávat za automatické řazení a ten motor si do těch ideálních otáček pošleme pomocí manuální převodovky. 

Těch čtyřválcových benzínových motorů s objemem 1.5 litru jsme v poslední době měli několik v jiných autech - třeba v MG HS, Kia Sportage nebo v SsangYong Torres. A ty motory jsou podle mne parádní. Tiché, úsporné, kultivované, lehké, rychle se zahřejí, ale umí za to krásně vzít. V případě motoru od koncernu VW jde navíc o zajímavý motor vybavený například variabilní geometrií lopatek turba nebo technologií vypínání dvou válců. Výrobce pro Octavii slibuje kombinovanou spotřebu 5,3 litru na sto km, 250 Nm a zrychlení z nuly na sto za 8,3 vteřiny. Na základní motor docela dobré hodnoty. Tak jdem jezdit.

Na test se dostavila varianta Combi v krásné barvě Mamba Green ve výbavě Sportline. Výbava Sportline obsahuje kromě pár doplňků také sportovní sedadla s integrovanou hlavovou opěrkou, LED matrix světlomety, ale hlavně o 15 mm snížený podvozek. Někomu se možná nebude líbit “zneužití” té barvy, která byla vyhrazena sportovním modelům značky. Kdybych to řešil, tak mne více popudí barva Race Blue na litrové atmosférické Fabii, kterou jsme měli před pár týdny, nebo Leon Cupra s 1.5 eTSI. Ale prostě ta sportovnost prodává, a kdo se tomu bude bránit, spláče nad výdělkem. Dle mého vkusu je tohle v rámci této kategorie velmi pohledné auto. Jednoduchý design kombinovaný s exotickou barvou, bez chromů, jen s černými doplňky. Záruka dlouhotrvající krásy.

Pravdou je, že Octavia už není úplně levná. Základní cena varianty Sportline je 879 tisíc ve variantě Combi. Náš kousek byl ještě vybaven několika příplatkovými výbavami - tlumiče DCC za 25 tisíc mají poměrně velkou zásluhu na tom, jak se auto umí proměnit na houpající koráb. Bohužel i v tom nejvíce sportovním režimu je Octavia pořád relativně měkká a mohla by být trochu tvrdší. Dalším příplatkem je asistovaná jízda 2.5, která kromě head-up displeje přináší i automatické parkování i asistent pro předjíždění (ten v rámci činnosti adaptivního tempomatu umí přejíždět na dálnici z pruhu do pruhu jen na základě pokynu směrovkou). Bez toho všeho bych se asi obešel a vystačil si s asistovanou jízdou 1.0, která v sobě zahrnuje bezdrátové spojení Smartlink. I tak jsme na nějakých 950 tisících Kč. To není zrovna málo. Ale za to máte (z mého pohledu) dokonale univerzální auto s největším kufrem široko daleko. Do něj se vejde 640 litrů zavazadel. 

Tak usedneme dovnitř. Krásná sportovní sedadla s integrovanou opěrkou krásně obejmou moje tělo. Vidím dva velké displeje a hezky vyvedenou přístrojovou desku. Jediné, co se mi moc nelíbí, jen ten černý lesklý proužek pod displejem, o který si opírám ruku. Ale je to lepší než ten textilní v Enyaqu. Jinak si nemám na co stěžovat. Tak pojedeme. Nastartuju motor, který prakticky není slyšet. Přes měkkou spojku se rozjedu jako pán. To “líné” spodní pásmo mi umožňuje plynulejší rozjezdy než třeba 1.0 Ecoboost ve Fordu Focus, kde se tříválci rychle navaluje síla a člověk musí s tou spojkou velmi opatrně. Vlastně je mi to “zdechlé” spodní pásmo najednou docela sympatické. Ale od prvních okamžiků mne ruší něco, co ze škodovek neznám. Řazení převodů. Takové to, jak tam ta rychlost zapadne sama, to co z nám z jiných modelů, tady se nějak nekoná. Přes středovou polohu se páka trochu zadrhne a to řazení není takové, jaké bych čekal. 

Na DCC tlumičích se Octavia nese přes drobné nerovnosti docela pěkně. Malinko je dovnitř slyšet práce podvozku a to přestože byla Octavia na zimních pneumatikách rozumného rozměru 205/55 R17. Ale spíš ty zvuky vyniknou díky zcela tichému interiéru. Nepochybnou výhodou je, že lehký motor na přední nápravě nedává tlumičům moc za uši a auto se hezky pohupuje (ne jako Octavia TDI, kde se mi moc nelíbilo, že se přední část houpe jinak než zadní část). Na druhou stranu si to umím představit i bez těch DCC tlumičů, protože ta jejich komfortní strana je až moc komfortní a ta sportovní není moc sportovní. Bez DCC budeme někde uprostřed. 

I mimo město je sympatické, jak je jízda komfortní a tichá. Na dálnici si motor jen tak přede lehce nad 2 tisíci otáčkami, tj. v už pásmu, kde už má k dispozici maximální kroutící moment, a tak zrychlování není žádný problém. Pokud chci něco lepšího, stačí podřadit o stupeň, najednou jsme kolem 2,5 tisíc a tam nastupuje ten krásný tah, který se mi na tom motoru tak líbí. V tom pásmu od 2,5 tisíc do 4 tisíc je ta dynamika zcela dostatečná. Zároveň je motor stále velmi tichý. Vibrace díky své čtyřválcové konstrukci prakticky nezná, slyšet není nic ani od výfuku. Možná je motor vlastně až moc tichý. Pokud se člověk chce orientovat podle zvuku motoru, bude tady lehce ztracený. 

Kromě tichosti, lehkosti a tahu se ten motor pyšní také velmi dobrou spotřebou. Na dálnici se lze vejít do 6,5 litrů, mimo obec klidně o litr méně. To jsou parádní hodnoty. Průměr za celou zápůjčku byl 6,4 litrů včetně několika desítek ostřejších kilometrů. Když už je to ten Sportline na sníženém podvozku. Svezl jsem se hezky, ale i v tom nejtvrdším nastavení jsou ty tlumiče zkrátka až moc měkké. To se hodí na rozbitých silnicích, ale tam zase Octavia trochu uskakuje, zřejmě právě vinou těch tlumičů a hlavně měkkých per, která nestíhají vracet kola zpět na silnici. 

Úplně jsem vynechal ty části o tom, kolik se do Octavie vejde věcí a lidí, nad tím už jsem se rozplýval v minulých testech. Jenže více než objem kufru se řeší hlavní bolístka této generace a tou je od začátku infotainment. Tady však téměř bez problémů. Kromě občasného pípnutí předních senzorů při rozjezdu - ale to mi přijde, že mají snad všechna auta VW této generace. Jinak jsem žádné větší trouble nezaznamenal. Je fakt, že jsem měl spojený mobil bezdrátovým SmartLinkem a tím se mohl prostředí infotainmentu docela dobře vyhnout. 

Co na závěr? 1.5 TSI s manuální převodovkou je více než dobrý základní motor. Získal si mne kultivovaností, tichostí i spotřebou. To “zdechlé” spodní pásmo s tou manuální převodovkou není taková potíž - naopak. Umožňuje velmi příjemné rozjezdy bez toho, aby tam najednou turbo fouklo 200 Nm a auto vystřelilo, jak smyslů zbavené. V tom středním pásmu mne naopak motor bavil tahem a pružností. Kazí mu to dlouhé převody, ale ty se zase hodí na dálnici, kdy motor točí jen 2200 otáček, kde je tichý a moc paliva nespotřebuje. V této barvě, na tomto podvozku a i klidně s tímto motorem si Octavii umím představit i ve své garáži. Oželel bych nakonec ty tlumiče DCC i tu asistovanou jízdu 2.5.