Citroen C4 - pět trumfů francouzské extravagance

Chcete nejpohodlnější auto kolem půl milionu a řízení je pro vás spíše nutné zlo? Dál už nehledejte. Citroen má pro vás za dobré peníze takové svezení, jaké jinde nenajdete. Na test máme benzínový tříválec s automatem v krásné bronzové barvě. 

Pozornému čtenáři možná neujde to, že přesně tento vůz jsme už na test měli. A prošel s tak dobrým hodnocením, že se s ním rádi svezeme znovu a připomeneme si ho. A taky uvidíme, jestli obstál vůči novým přírůstkům na trhu. Když jsem při předání viděl to samé auto, říkal jsem si: “To já jen upravím ten minulý test a bude dobře”.  Ale nakonec tu máme úplně jiný text. Přesto ale zkopíruju první odstavec z toho minulého testu, který bych ani po roce lépe nenapsal: “Citroen C4 je taková královna koloběžka nižší střední třídy. Trochu zvýšená, ale SUV to není. Trochu oplastovaná, ale čtyřkolku nemá. Trochu terénní, ale do terénu není. Má tvar kupé, ale dvoje dveře nemá. Přesto nový crossover od Citroenu slibuje to, co výrobce u svých aut tak dobře umí - oddělit řidiče od dění kolem. Ve spojení s tichým benzínovým motorem a automatickou převodovkou pro to má navíc i nejlepší možné předpoklady. “

Stojí před námi 4360 mm dlouhý vůz velmi extravagantních tvarů, který kombinuje robustnost SUV s karoserií liftback s boubelatým designovým jazykem značky. Uvnitř překvapí konzervativní styl s celkem kvalitními materiály. Najdeme tu přístrojovou desku bez nějakých velkých “odvazů”, kromě unikátního držáku na tablet včetně „tajného šuplíku“, kam jej lze schovat. Potěší spousta odkládacích přihrádek, ale lesklá stredová konzole bude vyžadovat práci s hadříkem a stejně se poškrábe. Velmi pohodlná gaučová sedadla jsou v této výbavě vyvedená v kožence. Uměl bych si představit i lepší materiál, klidně ten textilní z nižší výbavy. Malý displej místo přístrojového štítu mi přijde také poměrně sympatický, protože zobrazuje jen ty nejnutnější údaje pro řízení (podobně jako třeba v Enyaqu a ne třeba jako v Hondě Jazz nebo Toyotě Camry). V kufru najdeme 380 litrů včetně průlezu na lyže, a vzadu rozumně místa pro dospělého. Neomezuje ani svažující se střecha.

Trumf 1: Motor a převodovka

Pod kapotou je benzínový motor 1.2 PureTech naladěný na 150 koní. “Stovky” dosáhne za 8,5 vteřiny a WLTP spotřebu má na úrovni 6,1 litrů. Takhle výkonný motor už bohužel v letošním ceníku nenajdete. Ale je tam ta samá jednotka, jen podladěná na 130 koní. Zrychlí sice o vteřinu pomaleji, ale je 3 deci úspornější. Je to zřejmě důsledek dopadů flotilového průměru emisí. Co se nezměnilo je spojení s velmi povedenou osmistupňovou převodovkou EAT8. Ta se se svým sametovým chodem doplňuje dobře s extrémně lehkým řízením. U něho není vůbec cítit spojení s koly, co třeba na kluzkém povrchu může vadit, ale jinak se k autu celkem hodí. Třetí do party je extrémně měkké nastavení tlumičů, které krásně filtrují drobné nerovnosti. Tomu ještě pomáhá profilové číslo 60 na pneumatikách 195/60 R18. Neumím si tu představit jiný pohon než ten tichý benzínový motor s tou sametovou automatickou převodovkou. Kdo by se v takovém autě obtěžoval s řazením. To jak převodovka řadí a jak se zdálky občas ozve sympatické zabrumlání motoru, k tomu charakteru C4 pasuje dokonale. Svým svezením je podle mne lepší než elektrická e-C4, která je na ten jednoduchý podvozek až moc těžká.

Trumf 2: Pohodlí

Je nejsilnější stránkou C4, pokud se chcete nechat autem vozit. Citroen se chlubí velmi měkkým naladěním pérování. To má výhodu při pomalejší jízdě a a hlavně u jednotlivých nerovností. Žádné dosud testované auto nepohltí ten hnusný železný retardér tak dobře, jako C4. Měkké tlumiče dovolí rychlé zasunutí kol do karoserie a pak je pomalu vrátí na silnici. To samé různé dilatační spáry, nebo jiné izolované nerovnosti. Tam podvozek pracuje výborně. Je tichý a dovnitř nepřenáší moc otřesů. Ale nepřekvapí to, že na sledu nerovností, třeba na takové té “rozjebané” okresce už tlumiče nestíhají rozkmitaná kola brzdit a vracet zpět na vozovku a C4 znervozní a poskakuje. Zkrátka zázraky se nedějí, jsme pořád v autě nižší střední třídy. Navíc vzadu je torzní příčka a té také ty měkké tlumiče moc nesvědčí, hlavně při změnách směru. 

Trumf 3: Ticho

Nemám to objektivně změřené, ale subjektivně jde o jeden z nejtišších interiérů této třídy. I cestování nad dálničními rychlostmi neprovází žádné nadměrné zvuky. Ani od karoserie, ani od motoru, ani od kol. Karoserie tomu pomáhá rozumnou výškou a tvarem se splývavou zádí. Motor tomu pomáhá tím, že na dálnici točí jen 2100 otáček. A kola tomu pomáhají svou malou šířkou a velkou výškou bočnice. Tato kombinace pak způsobí, že si myslím, že na dálnici je C4 naprosto parádní svezení v kontextu půl milionové cenovky. Navíc s rostoucí rychlostí neroste zase tak moc ani spotřeba.

Trumf 4: Spotřeba

Obecně tvar karoserie má na spotřebu zásadní vliv, a tady právě spíše pozitivní. Mimo město se dá v pohodě jezdit kolem 5 litrů, na dálnici kolem těch obligátních 6,5 litru. A takové to týdenní dojíždění skončí s 6 litry. V SUV. S automatem. Se 150 koni. Paráda. Klobouček. C4 se mi líbí tím rozumným kompromisem mezi zvýšenou pozicí ale ostatními atributy odpovídajícím osobnímu autu. To, že nabízí trochu zvýšený posed pro lepší nastupování v kombinaci s minimálním vlivem na spotřebu, také hodnotím velmi kladně. 

Trumf 5: Nesportovnost 

Na sportování zapomeňte, proto jste si to auto nekupovali. Nějaké rychlé průjezdy s C4 vám, ani jí, moc vonět nebudou. 150 koní je sice dost, ale pocitově byste asi hádali méně. Větším problémem jsou ty před chvílí vychvalované měkké tlumiče. Auto se v zatáčce nakloní, začne zpomalovat a velmi odlehčené vnitřní kolo zamezí jakémukoliv zrychlování, dokud se všechno neuklidní. Takže tam, kde se v půlce zatáčky běžně “naloží” na plyn, tady ne. A nakonec ani velmi lehké řízení nějakému dovádění nepomáhá. Prakticky jsem nevyužil ani přepínání jízdních režimů, ani pádla pod volantem, ani manuální řazení převodovky. Pro tohle auto se to nějak nehodí. Tak jak jej nastartujete, tak je nejlepší. Pokud je pohodová jízda vaší krevní skupinou, jste dobře. Takové to plutí krajinou, to Citroenu jde nejlépe. 

Konec nakonec

C4 je velmi povedené auto. Odstraňuje všechny ergonomické přešlapy modelů z posledních let, především ovládání klimatizace a tempomatu. Je velmi pohodlná, tichá a úsporná. Hodí se pro vyznavače klidné jízdy a je tak přesným protipólem těch vozů, které o sobě tvrdí, že jsou sportovní, ale ve skutečnosti jsou jen tvrdé od podvozku. Pro jízdu po městě i po dálnici je C4 perfektním společníkem. Nejlépe vybavená verze sice vyjde na téměř 700 tisíc Kč, ale klidně bych oželel spoustu výbavy a nebál se výbavy FEEL s automatickou převodovkou a pak se ta částka přehoupne jen lehce přes půl milionu. Jen pozor, u nejlevnějšího modelu výrobce uvádí, že nemá tlumiče s hydraulickými dorazy - tj. je možné že má zcela jiný komfort jízdy.